Jonáš

Týden 3 – Jonáš – Boží nekonečná milost

W3D3_blogheaderW3D3_SOAP

Další týden školy je u konce. Všichni jsou unavení. Všichni jsou nevrlí. A já jsem právě prožila jedno z těch odpolední s dětmi, kdy mi docházela trpělivost a měla jsem všeho dost. Měla jsem dost jejich hádek, nepořádku a neschopnosti najít boty, chytrých poznámek, hluchých uší a nevyhraněné neposlušnosti. Když jsem ale po několikáté křičela: „Kolikrát ti mám říkat…“, najednou jsem se uslyšela a zastavila svá slova.

Byla to pro mě pokořující chvíle, protože jsem si uvědomila, že mám mnohem víc chyb než mé malé děti. Bohu určitě přijdu jako stejně rozmazlené dítě. Jsem tvrdohlavá a rozhoduji se ignorovat Ho. Někdy jsem egocentrická a soustředím se na vlastní cestu životem. Někdy si stěžuji a pořád opakuji stejné věci dokola, dokonce i v modlitbě. Bůh mě vidí jako dítě – nejen proto, že jsem Jeho dcera, ale také proto, že se jako dítě ve své duchovní vyzrálosti chovám.

A jaký je mezitím rozdíl? Já časem ztratím veškerou trpělivost a vybuchnu, zatímco Boží milost nikdy nekončí. Hospodinova trpělivost nemá konců, protože jsme Jeho drahé děti. On nás neopustí.

Navíc máme vždy možnost vyznání. Vyznání je v určitém ohledu jako láska. Není to pouze slovo – je to čin. Můžeme se vyznat bez toho, aniž bychom vyřkly jediné slovo – stačí obměkčené srdce, které touží hledat Boží vůli a je si upřímně vědomé svých hranic. Jinak řečeno, pouhá slova nestačí, pokud za nimi není změněné srdce. Dnešní verše nás vedou do příběhu Jonášova života, ve kterém jsou zahrnuty všechny fáze proměny: útěk od Boží vůle, konečné vyznání a Boží milost – to vše nejen v životě tohoto proroka, ale také v životě Ninivanů.

Dokud jsme na tomto světě, boj s našim tělem a naší lidskostí nikdy neskončí. Příliš často se snažíme předstírat, že neselháváme. Křesťanský kazatel a autor Charles Spurgeon jednou vyjmenoval mnoho způsobů, kterými se snažíme zakrýt náš hřích: obřady, výmluvy, odůvodnění, tajnosti, lži, slzy, čas, vyhýbání se zodpovědnosti. Každý z nich je ale, samozřejmě, marný, protože před Bohem nemůžeme skrýt nic.

Charles Bridges v jednom ze svých kázání také popsal, jak můžeme skrývat hřích: „Bůh i člověk skrývají hřích – Bůh ve své nekonečné milosti a člověk ve studu a pokrytectví.“ Osobně bych svůj hřích chtěla přikrýt (vykoupit, uzdravit) milostí, ne zakrýt studem. Můžeme se chovat jako děti, zavřít oči a předstírat, že hřích není skutečný. Anebo ho můžeme přiznat, poučit se z něj a nechat se Bohem proměnit. V Přísloví 28:13 se píše: „Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.”

Jako křesťané jsme vyvolené. Nikdy nebudeme dokonalé, ale Bůh to s námi nevzdá. Jeho milost je nekonečná, tak pojďme před očima tohoto světa žít s vyznávajícím se srdcem.

sara

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s