„Mé úmysly nejsou úmysly vaše
a vaše cesty nejsou cesty moje,
je výrok Hospodinův.
Jako jsou nebesa vyšší než země,
tak převyšují cesty mé cesty vaše
a úmysly mé úmysly vaše.
Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe,
nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi
a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu,
kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí.
Tak tomu bude s mým slovem,
které vychází z mých úst:
Nenavrátí se ke mně s prázdnou,
nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně,
k čemu jsem je poslal.“
Izajáš 55:8-11
Písmo je plné literárních jevů. Díky inspiraci Ducha svatého byli autoři Bible kreativní a umělečtí, když sepisovaly její slova. Literární jevy se nachází naskrz různými žánry v Bibli. Nacházíme v ní přirovnání, metafory, opakování, symbolismus a personifikaci. I když jsou tyto jevy využity nejvíc v poetických a prorockých knihách, využívají je i historičtí spisovatelé, spisovatelé evangelií a spisovatelé epištol.
Zde je seznam nejčastějších literárních jevů v Písmu:
Přirovnání: Druh přirovnání mezi tvěma věcmi nebo myšlenkami. Přirovnání je výslovné a většinou spojené se slovem „jako“.
Př.: „Je jako strom zasazený u tekoucí vody…“ – Žalmy 1:3
Metafora: Další druh přirovnání mezi dvěma věcmi. Metafora spočívá v přenášení významu na základě vnější podobnosti. Většinou uvádí, že něco je něčím jiným.
Př.: „Hospodin je můj pastýř…“ – Žalmy 23:1
Personifikace: Typ zastoupení, kdy věc či abstraktní pojem dostává lidské vlastnosti.
Př.: „Pole truchlí…“ – Jóel 1:10
Antropomorfismus: Popisování Boha jako člověka. Bohu, který je neviditelný a nehmotný, jsou často dány lidské vlastnosti.
Př.: „Hospodin vztáhne ruku…“ – Žalmy 138:7
Symbolismus: Užití materiální, fyzické věci k popsání duchovní nebo morální pravdy. Někdy jsou tyto pravdy doslova zmíněné v textu, a jindy jsou nepřímo vyjádřené.
Př.: „Po sedm dní budeš při něm jíst nekvašené chleby, chléb poroby…“ – Deuteronomium 16:3
Metonymie: Využití jednoho podstatného jména k zastoupení jiného. V příkladu uvedeném níže zastupují Mojžíš a proroci biblické knihy, které sepsali.
Př.: „Mají Mojžíše a proroky…“ – Lukáš 16:29
Synekdocha: Výměna příbuzných pojmů, které se dají různě využít. Synekdocha využívá jedno slovo k popsání jiného, které je s ním propojeno. Používáme ji, abychom zaměnili něco všeobecného za něco konkrétního, něco konkrétního za něco všeobecného, celek za část nebo část za celek.
Př.: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ani proti mocnostem…“ – Efezským 6:12
Hyperbola: Záměrné zveličení za účelem zdůraznění sdělení.
Př.: „…každý z nich vrhal kameny prakem navlas přesně a neminul se.“ – Soudců 20:16
Ironie: Když řečník užije slov, která jsou v rozporu s jejich významem, který sděluje. Většinou je ironie druh sarkasmu či výsměchu.
Př.: „Jak se dnes proslavil Izraelský král!“ – 2. Samuelova 6:20
Oxymóron: Výrok, který využívá dvou slov či frází, které se zdají v rozporu, se záměrem zvýraznění sdělení.
Př.: „Sami sebe přinášejte jako živou, svatou oběť…“ – Římanům 12:1 (Oběti většinou bývaly mrtvá zvířata.)
Opakování: Opakování stejných slov nebo frází za účelem sdělení či zdůraznění myšlenky.
Př.: „Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem…“ – Izajáš 26:3
Rétorické otázky: Když autor využívá rétorických otázek, nečeká odpověď, naopak zdůrazňuje své přesvědčení.
Př.: „Znáš čas vrhu skalních kozorožců?“ – Jób 39:1
Vidíte některé z výše uvedených jevů v dnešním čtení?
Jak autor dnešních veršů využívá tyto literární jevy proto, aby zdůraznil své sdělení?
Dosáhl zdůraznění?
Proč / proč ne?
Na konci svého ztišení si udělejte chvíli čas na jednoduché chválení Boha a poděkujte Mu za Jeho kreativitu. Použil si mnoho lidských autorů přes tisíce let, aby se skrze Své Slovo mohl dát poznat. Chvalme Ho za Jeho dokonalou vůli, která předchází a vítězí, ať už mají lidé jakékoliv plány či vůle.
