Strach a úzkost

Pohnul horami

Strávila jsem tolik času nepřítomným sezením v nedělních sborových shromáždění. Sedávala jsem tam netrpělivě a neustále se vrtěla. Někdy jsem byla tak unavená z celého týdne s dětmi a v práci, že jsem zavírala oči. „Jen na chvilinku.“ Několik let poté, co jsem uvěřila v Ježíše Krista a navštěvovala křesťanskou církev, ve mně Pán Bůh roznítil novou touhu pro Něj. Byla jsem nadšená a s otevřenými dlaněmi jsem se těšila na nové dobrodružství s Ním!

Ve stejnou dobu mně Bůh také začal vyzývat ke zhodnocení svých vztahů – věděla jsem, že musím sesadit z trůnu některé lidi a věci, které jsem stavěla na místo Boha ve svém životě. Vážila jsem si pohodlnosti nad poslušností a bylo na čase přerovnat si životní priority. Bála jsem se ale, že to bude těžké – a taky bylo.

Nejen, že jsem takhle nikdy nepřerovnávala vztahy ve svém životě, ale také jsem to nikdy nedělala s Hospodinem. Pochopitelně jsem v tom všem udělala nějaké chyby… a pak jsem se bála, že už se některé věci nikdy nespraví, že se moje srdce ze vší té bolesti nevzpamatuje. A každý den jsem se obávala, že už se to nikdy nezlepší. 

Jednou v neděli ráno jsme ve sboru zpívali úvodní chválu, stejně jako každou jinou neděli. Při zpěvu druhé chvály jsem měla hřejivý pocit. Při třetí chvále většinou sedíme, protože se dělá sbírka. Většinou se ke konci téhle třetí chvály postavíme, ale ten den jsme se zrovna učili novou píseň, kterou jsem předtím nikdy neslyšela.

„Chodím kolem těchhle zdí,
myslel jsem, že už dávno padnou.
Ale Ty jsi mě ještě nikdy nezklamal.“

Bylo to, jako by někdo popsal můj život. Tahle píseň byla o mně. Můj život se rozpadá, moje srdce se láme na tisíce kousků. Ale tady jsem – živá, oblečená, najezená, stále lpící k naději vykoupení. On mě ještě nikdy nezklamal. Ještě nikdy mě neopustil. Tahle nová píseň mi pomohla vidět celý můj život s lepším nadhledem. 

„Čekám na změnu, kdy konečně přijde,
kdy konečně budu moct spočinout s vědomím výhry.
Protože Ty jsi mě ještě nikdy nezklamal.“

Bůh šel přede mnou, aby připravil cestu a vyhrál tento boj! On nezklame! On mě neopustí! Nemusím se o nic strachovat! Bůh mě drží ve své svrchované dlani! Ale stále to vše bolí…

Ten den jsem se ve sboru už nepostavila. Naopak jsem se na svém sedadle složila… Po zbytek shromáždění mi po tváři tekly slzy. Nebylo to zhroucení – bylo to osvobození. Odevzdala jsem svůj život Bohu před sedmi lety, ale každý den se musím probudit a znovu se rozhodnout. Ten den jsem Bohu odevzdala další oblast svého života, kterou jsem držela až příliš pevně: zármutek.

To nedělní ráno bylo zakončením období smutku a začátkem ještě hlubšího vztahu s Bohem. Prosila jsem Ho o radost a věřila jsem, že mi pomůže znovu navázat vztahy, které jsem pokazila. Věřila jsem, že je vykoupí. 

A přesně to se během následujících dvou let stalo. Sledování Jeho působení v mém životě, kdy hojil jednu ránu za druhou a sbližoval rodinné vztahy, mi přineslo největší radost, jakou jsem kdy v životě zakusila. Stále se ocitám uprostřed nepřetržitého řetězu zázraků, které v mém vlastním srdci, ale také kolem mě, koná. 

Měsíce poté, co jsem za sebou ve sboru zanechala louži slz, jsme jednou v neděli zpívali tu píseň znovu. Tentokrát jsem ale nezůstala sedět.

„Viděl jsem Tě pohnout horami.
Věřím, že to uděláš ještě jednou.
Vytvořil jsi cestu tam, kde žádná nebyla.
Věřím, že to uděláš ještě jednou.“

Už nedokážu sedět pro Boha, který jde přede mnou a bojuje – a vyhrává – mé boje, a který za mě zemřel a byl vzkříšen. Nadále koná zázraky v životech svých dětí a já se budu radovat v Jeho jménu a z Jeho mocných činů! Kdykoliv teď chválím, ať už ve sboru nebo doma, už nedokážu sedět. Jsem jedna z těch, které při každé chvále stojí s rukami napřaženými vzhůru, protože jsem zažila, jak Bůh působí. Pohnul horami.

„Radujte se v Pánu vždycky,
znovu říkám, radujte se!“
Filipským 4:4

Hospodin ve mně probudil novou touhu pro zpěv Jeho chval a už ve sboru nikdy nemhouřím oči. Vím, že na tomto světě prožiju další bolesti a ztrátu. Ale budoucnost, kterou nám Bůh zaslibuje v Ježíši Kristu, mě nutí vstávat, tancovat a zpívat!

Děkuji Ti, Pane, za dar chvály.

„Hlahol Hospodinu, celá země!
Radostně služte Hospodinu!
Vstupte před jeho tvář s plesem!“
Žalmy 100:1-2

Vše pro Jeho slávu,

Výzva na týden 5: Tento týden se učíme proměňovat naše obavy v modlitby a naše požehnání ve chvály! Když se ohledně něčeho začnete obávat, zastavte se a záměrně tu konkrétní obavu přeměňte v modlitbu. Záměrně vyhledávejte příležitosti ke chvále Boha za všechna požehnání, kterými obdaroval váš život. Ve svém studijním deníku si zapište alespoň jedno požehnání každý den.

Plán čtení na týden 5:

Verš k zapamatování:

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s