Strach a úzkost

Vděčnost jako zbraň v boji proti strachu

“Cokoliv děláte, ať už ve slovech či skutcích, 
všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše 
a děkujte skrze něj Bohu Otci.”
Koloským 3:17

Není tajemstvím, že mám ráda příběhy.

Ráda je čtu a ráda je píšu. Nic neupoutá mou pozornost tolik, jako skutečný, upřímný a osobní příběh.

Příběhy mají sílu se nás dotknout a něco nás naučit. Otevírají srdce, odhalují naše pocity a pomáhají nám protřídit se vlastními přesvědčeními. Dobré příběhy nám často také pomáhají čelit strachu a úzkostem. Pomáhají nám nalézt odvahu a sebedůvěru. 

Dnešní svět a naše vlastní pýcha nás pobízí, abychom předstíraly, že jsou naše životy dobrými, někdy až dokonalými, příběhy – abychom ostatním ukazovaly jen to nejlepší, na sociální sítě dávaly jen ty nejkrásnější fotky, a zobrazovaly co nejvíc krásy a pořádku. Chceme před druhými vypadat dobře.

Ale všimly jste si někdy, které příběhy se na internetu šíří nejvíc a nejrychleji?

Chtěla bych vám dnes připomenout, že to nejsou vždy jen ty nejkrásněji ztvárněné životní chvíle. Většinou jsou to slova nebo videa, která jsou skutečná a nefalšovaná – ta, která komunikují naději uprostřed těžkých chvílích, lásku, která překoná strach, pravdu, která vyhrává nad zlem a uprostřed toho všeho vděčnost, která vše zachrání. Určitě se vám nějaký takový příběh vybavil, nemám pravdu?

Proč myslíte, že to tak je?

Věřím, že je to proto, že každá z nás byla stvořena s touhou po příběhu vykoupení.

A o tom je celá Bible. Od začátku až do konce je to jeden dlouhý příběh, který nás bere na cestu horskými výšinami a hlubinami údolí, na cestu víry a strachu, očekávání a touhy až k naději, oběti a vykoupení, které nakonec vyhrají nade vším. Jak úžasné je, že nás lidská nedokonalost vede k vděčnosti za oběť dokonalého Spasitele!

Je to ten nejúžasnější příběh, který kdy byl.

„Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.“
Žalmy 69:30

Ježíš je nekonečným zdrojem naší vděčnosti, protože jsme byly zachráněny. Díky našemu spasení máme důležitý příběh, který musíme sdílet s ostatními.

Rozhodněme se dnes tedy, že slova vycházející z našich úst budou slova vděčnosti namísto slov strachu.

Možná si říkáte: „Já přece nemůžu sdílet svůj příběh, je…

…až příliš chaotický.

…až příliš nedokonalý.

…až příliš necelý.

…až příliš nevyřešený.

…až příliš těžký.

…až příliš (doplňte)…“

Ale počkejte.

Pamatujte si, že ty nejlepší příběhy nejsou ty dokonalé. S těmi se nikdo nedokáže ztotožnit. Nejlepší příběhy jsou ty, které se odvíjí od naděje a vděčnosti, které prožíváme uprostřed nedokonalých příběhů, protože náš zrak je upřen na jeho hrdinu: našeho dokonalého Spasitele Ježíše Krista.

Kdybychom tuhle stálou, upřímnou vděčnost projevovaly ať už se v našem příběhu života děje cokoliv, určitě by oslovil mnoho lidí kolem nás.

Strach nemůže vládnout v srdci, které je plné vděčnosti.

Pojďme čelit strachu a vyvýšit ve svých životech Ježíšovo jméno tím, že budeme sdílet a promlouvat příběhy vděčnosti.

U Jeho nohou,

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s