Strach a úzkost, Uncategorized

Životodárná slova

Mám požehnání vychovávat tři dcery. Kdybych měla dostat korunu za každou poznámku typu: „A kdy bude chlapeček?“, byla bych dnes boháč. Teď když jsou holky starší, slýchávám spíš poznámky jako: „Jen počkej až z nich budou teenageři…“. A většinou to lidé říkají přímo před nimi. Určitě se to stává i maminkám, které mají kluky.

Tyto nežádoucí komentáře mě naučily reagovat na ně s vděčností Bohu za to, že se mi rozhodl tyto tři krásné děti dát.

Jsem za ně vděčná bez ohledu na jejich pohlaví. Kdyby se Bůh rozhodl darovat mi tři kluky, byla bych stejně vděčná. Nemám pocit, že by mi něco scházelo. Ani můj manžel takový pocit nemá. Snažíme se v životě soustředit spíš na věci, které máme než naopak. Oba dva jsme velmi, velmi vděční za rodinu, kterou nám Bůh dal.

Jedna z věcí, kterou se skrze tyto zkušenosti snažím své holky naučit je, že na našich slovech záleží. Každý den máme na výběr. Můžeme promlouvat slovy, která druhé budují, nebo slovy, která je ničí. Přísloví typu: „Nadávky nebolí“, nebo: „Klacek či kámen kosti ti zláme, slova však nebolí“, nejsou pravdivá.

Slova zraňují.

Bolestivá slova zničila již mnoho srdcí, snů a vztahů, ať už vědomě nebo nevědomě. A to je pravda nejen o slovech, kterými promlouváme k druhým, ale také o slovech, kterými promlouváme samy k sobě.

Sama s touhle oblastí v životě bojuji. Někdy se přistihnu, že na sebe mluvím způsobem, kterým by mě nikdy ani nenapadlo mluvit s někým jiným.

Součástí učení se, jak přemoct strach Boží pravdou je rozpoznávání nejen toho, jak mluvíme s lidmi kolem nás, ale také samy se sebou.

Během posledních pár týdnů se společně učíme zachytit strach a úzkosti, které se nás pokouší zmocnit. Kéž se také učíme proměňovat způsob naší řeči! Kéž přijmeme a důvěřujeme Boží pravdě a Jeho milosti, která je nová každé ráno.

„Hospodinovo milosrdenství,
jež nepomíjí,
jeho slitování, jež nekončí.
Obnovuje se každého rána,
Tvá věrnost je neskonalá.“

Pláč 3:22-23

Kéž se naše mysl soustředí na to, co je pravdivé, a kéž tuto pravdu naše rty prohlašují. Už nejsme ženami, které by byly oběťmi minulosti, minulých hříchů, minulého studu či bolestivých vzpomínek. Budujeme v sobě zásobu veršů z Božího Slova, které nám pomáhají bojovat proti lžím – ať už těm, které si samy nalháváme nebo těm, které nás napadají zvenčí.

Jsme ženami, které rozeznávají sílu slov a využívají je moudře.

Promlouváme životodárná slova ke svým dětem, manželům, přátelům a rodičům, stejně jako samy k sobě.

Milujme Boha nesmírně!

Jak tato studie mění způsob, kterým mluvíte s druhými i samy se sebou?

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s