Příběhy, Zmocněná

Zmocněná dnes – příběh Moniky

Minulý rok byl asi tím nejtěžším, ale zároveň nejhezčím rokem mého života. Hodně jsem plakala a stejně tak hodně jsem se i smála. Byla jsem zdravá, ale i nemocná. Byla jsem šťastná, ale ještě víc jsem byla smutná. Prožívala jsem těžké dny, tak těžké, že jsem měla chvílemi pocit, že to už nezvládnu.

Leden začal tím, že jsem dala výpověď v práci. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a bylo to dobré rozhodnutí. Věděla jsem, že to bude těžké, ale zároveň jsem neviděla žádnou jinou možnost než odejít. Když jsem byla sama doma, na mysl se mi hrnuly všemožné myšlenky. Moc jsem se těšila, až si budu moct užít volný čas a zároveň prožívala strach z toho, jak materiálně přežiju. Mísila se ve mně úzkost, strach a pocit beznaděje ohledně toho, co mě čeká.

Svůj čas jsem naplnila novou výzvou a sice – psaním blogu. Bylo to něco kreativního, co mě naplňovalo a zároveň mi dávalo možnost, jak přispět svojí troškou ke zlepšení tohoto světa. Ze srdce jsem psala o sobě, o tom, čím jsem prošla, co jsem zažívala a o věcech, které přijdou. Uvnitř jsem ale stále nebyla spokojená. Něco mi pořád chybělo.

Toužila jsem po dalším děťátku. Každý den jsem se k Bohu modlila: Pane, Ty víš, po čem opravdu toužím, co nejvíc potřebuji. Ty víš, jak už roky toužím po druhém dítěti, ale jak to prostě nešlo. Děkuji Ti za syna, kterého mám. Vím, že mám tolik věcí, za které můžu být vděčná a jsem vděčná, ale ta prázdnota v mém srdci je někdy tak nesnesitelná.

Když jsem tak seděla a modlila se, zaslechla jsem hluk dětí ve školce od vedle. Po několik nadcházejících měsíců jsem nemohla myšlenky na ty děti dostat z hlavy. Vždycky jsem chtěla pečovat o děti, ale představa učitelky ve školce nebo v jeslích se mi zdála tak vzdálená. Místo toho, abych šla za snem, který mi Bůh položil na srdce, hlásila jsem se na pozice z mého původního oboru – administrativní asistentky. Pozvali si mě na několik pohovorů, ale nikdy z toho nebylo nic víc. Byla jsem zničená, ale nadále důvěřovala Hospodinu.

Nakonec, po mnoha měsících, mi Bůh otevřel dveře, abych se vrátila do školy, získala pedagogický titul a mohla se stát učitelkou. Po 20 letech mimo školu bylo opětovné učení a studium docela těžké. Všechno jsem si barevně podtrhávala. Všechno jsem se učila nazpaměť – slovo od slova – a přesto měla pocit, že nic nevím. Každý večer jsem věrně chodila na přednášky a cvičení a postupně se přibližovala svému cíli. I přesto mě ale neustále provázel strach a myšlenka povinné praxe na konci mého studia mě děsila.

Když na ni konečně došlo, Bůh mě poslal do školky vedle mého domu. Všechny ty hlučné děti „odvedle“ teď mají konkrétní podobu a každé znám jménem. Každé z nich je úžasné. První den mě objala jedna milá holčička v růžovém. Po pár dnech mi řekla „mami“. Mami. Udělalo mi to takovou radost. Cítila jsem, že mi Pán dává daleko víc, než jsem si kdy mohla přát.

Když se moje praxe blížila ke konci, začala jsem se bát závěrečných zkoušek a toho, zda se mi podaří najít práci až dostuduju. Jednoho dne jsem narazila na inzerát nově se otevírající školky. Okamžitě jsem jim zavolala. I přesto, že jsem se bála, že to stejně nevyjde, udělala jsem krok víry. Žena na druhém konci mi řekla, abych přišla následující den. Ještě jsem neměla ani hotové závěrečné zkoušky, a přesto mi nabídla práci. Měla jsem pocit, že sním a nemohla jsem vůbec uvěřit tomu, že je to realita.

Během těch měsíců čekání, práce a sledování Božího jednání v zákulisí mého života jsem se toho tolik naučila. Naučila jsem se věřit mu víc, než si vůbec dovedu představit. Naučila jsem se důvěřovat, že se Bůh postará nejen o mě, ale i o mé nejhlubší touhy. Naučila jsem se věřit tomu, že Bůh vidí nejhlubší přání mého srdce a chce je vyplnit. Dal mi mnohem víc, než co jsem si kdy dokázala představit, než co jsem si kdy mohla přát. Toužila jsem po dalším dítěti a On mi dal mnoho dětí. Toužila jsem po nové, uspokojující práci a On mi dal moji vysněnou práci, a ještě navíc s úplně skvělým šéfem.

Mé milé, nestrachujte se o zítřek. Když položíme svá břemena před Hospodina, můžeme si být jisté, že na naše modlitby odpoví. Věřte, že se o vás postará. Ať už nám Bůh do cesty přinese cokoliv, můžeme věřit tomu, že to bude pro nás to nejlepší.

S láskou, 

Slovensko

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s