Příběhy, Zmocněná

Zmocněná dnes – příběh Vicky

První velkou operaci jsem prodělala, když mi bylo 15 let.

Během desetiletí života se skoliózou (rotace do dvojité křivky) jsem za sebou měla tři velké operace a mnoho let boje s bolestmi a nepohodlím. Vše se nicméně podařilo dostat na snesitelnou míru a já byla schopná žít normální život.

S manželem jsme se vrátili z cesty po Myanmaru (Barmě), během které jsme se rozhodli, že se tam z USA přestěhujeme. Naplánovali jsme, že naši rodinu odstěhujeme za 6 měsíců a budeme tedy mít dostatek času na cestování po USA, loučení s rodinou a kamarády a na přípravu členů naší rodiny na život na druhé straně světa.

Krátce po návratu jsem ale začala mít bolesti. Začaly v mém koleni, postupně se posouvaly nahoru přes moji kyčel až se nakonec přeměnily do mé tolik známé bolesti zad. Můj doktor konstatoval, že je nutná další velká operace.

Z představy té operace jsem byla frustrovaná a znepokojená, ale měla jsem také obavy z toho, co to udělá s časovým harmonogramem našeho přesunu do Myanmaru. Zotavení po operaci bude trvat minimálně několik týdnů, což není pro přípravy na přesun přes půl světa ideální. Věděli jsme ale, že moje zdraví je důležité, a tak jsme naplánovali datum operace a odsunuli datum našeho stěhování.

Mezitím mi můj lékař předepsal velmi silné léky proti bolesti. Nebyla jsem nadšená z toho, že beru analgetika, která jsou k dostání jen na předpis. Věděla jsem ale, že bolest, kterou zažívám, je příliš velká na to, abych s ní dokázala každodenně žít. Když přišel čas na opětovný předpis, můj doktor mi – s vědomím toho, jak zdráhavá jsem byla vůči velmi silné medikaci – doporučil, abych se zkusila zbavit těch silných léků na předpis a začala užívat volně prodejné léky proti bolesti.

Během této doby jsme stále plánovali naše stěhovaní. Naši nejbližší věděli o tom, že mě čeká operace a mnoho, opravdu mnoho, lidí v našem společenství věřících se modlilo za moje bolesti a za uzdravení. Bylo nám jasné, že operaci budu muset podstoupit, ale zároveň jsme nechtěli, aby zasahovala do našich plánů.

Když jsem přešla na volně prodejné léky proti bolesti, začala jsem si postupně všímat, že jich potřebuji méně a méně. I přesto, že jsem začínala na dvojité dávce, postupně mi stačila jedna nebo dvě tablety denně. Bála jsem se léky úplně vysadit, ale zároveň jsem žasla nad tím, jak se moje bolesti zmenšovaly.

Jednoho rána jsem začala balit. Kvůli operaci jsme naše stěhování plánovali až na dobu za dva měsíce, ale toho rána jsem měla velké nutkání balit. Aniž bych si to uvědomila, to ráno jsem si žádné léky proti bolesti nevzala. A žádnou bolest jsem nepocítila. Oba dva s manželem jsme z toho byli trochu v šoku a zmatení, protože to vypadalo, jak kdyby mé problémy úplně ustoupily.

Po konzultaci s lékařem jsme následně došli k závěru, že plánovaná velká operace nebude potřeba, protože už žádné bolesti nemám. Byla jsem ohromena, protože to znamenalo, že naše plány se nebudou muset měnit, nebudu potřebovat žádnou operaci a do Myanmaru se budeme moct odstěhovat v původně stanoveném termínu!

Ještě více šokující byl ale způsob, jakým Bůh celou dobu v mé situaci působil. Moje dcera se za mě modlila: „Bože, děkuji Ti za uzdravení maminky“, a to ještě v době, kdy jsem měla bolesti. Modlilo se za mě také mnoho mých přátel, a zatímco já jsem Boha prosila o uzdravení z bolestí, moje víra často upadala. Během několika nadcházejících týdnů jsem začala vnímat, jak lidé kolem mě měli víru, i když já ji neměla. Bůh jednal skrze víru druhých a přinesl mi uzdravení, i když má vlastní víra skomírala.

Často vyvěšuji po našem domě různé biblické verše, abychom si já i má rodina připomínali Boží věrnost. Zároveň mi to pomáhá si Písmo pamatovat nazpaměť. Jeden z veršů, které jsem se měsíce snažila zapamatovat, byl Matouš 9:21-22, kdy Ježíš uzdraví krvácející ženu. Ta pasáž zní: „Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ Ježíš se obrátil a spatřiv ji řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva“.

Několik dní mi trvalo, než mi ta souvislost došla. Měsíce jsem se učila verše o tom, jak Bůh uzdraví ženu na základě její víry. Bůh ji uzdravil, když byla nemocná, opuštěná a vyloučená ze společnosti. Viděl její touhu a uzdravil ji.

Od té doby až do dnes jsem žádnou bolest v zádech nepocítila. Bůh mě před 5 lety úplně uzdravil. A nejen, že mě uzdravil, ale také mi dovolil vidět Jeho dobrotu a věrnost uprostřed mé nedůvěry. Bez ohledu na to, jak velikou víru mámeOn nám věrně pomáhá. On je ochoten nás uzdravit, dodat nám pokoj a klid, přinést do našeho života radost, a to bez ohledu na naše okolnosti.

Myanmar (Barma)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s