Zmocněná

Vypůjčená odvaha

Bylo ve vašem životě někdy období nebo sezóna, kdy jste cítily, že žijete z vypůjčené odvahy nebo víry? Už se vám někdy stalo, že před rozhovorem s někým blízkým ve vás byla skomírající naděje a po něm jste odcházely s oživeným a občerstveným duchem? Nebo jste se možná někdy nacházely na pokraji sil, když v tom se objevil nějaký přítel a podal vám pomocnou ruku?

Já jsem jednou seděla naproti mé blízké kamarádce, držela v ruce hrnek kávy a zpovídala se: „Nevidím, jak z téhle situace může Bůh vytvořit cokoliv dobrého“. Věděla jsem, že Bůh je dobrý v každém ohledu a věděla jsem také, že může zahojit každé zlomené srdce. Svým lidským pohledem jsem ale nedokázala vidět, jak by to teď mohl udělat.

Má kamarádka se ke mně přes stůl natáhla, vzala mě za ruku a řekla: „Já mám dost víry pro nás obě“.

Když jsem si četla poslední kapitolu Skutků apoštolů, znovu se mi tahle vzpomínka vybavila. Pavel ztroskotal, byl vězněný, zbitý. Co nám však Písmo říká o tom, co se stalo, když přijel do Říma?

„Odtud jsme šli do Říma. Tamější bratří dostali o nás zprávu a přišli nám naproti až ke Třem hospodám, někteří pak až k Appiovu tržišti. Když je Pavel spatřil, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.“ – Skutky apoštolů 28:15

Pavel byl povzbuzený už jen pohledem na své bratry a sestry a děkoval za to Bohu. Pavel „nabyl odvahy“. Tohle se mi moc líbí. Už jen pouhá přítomnost společenství – jeho bratrů a sester – dodala Pavlovi odvahy pokračovat v tom, co dělal. Přiměla ho děkovat svému Stvořiteli. Ovoce tohoto povzbuzení vidíme záhy: Pavel se okamžitě vrátil zpět do práce, zpět ke sdílení dobré zprávy o Ježíši.

„Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.“ – Skutky apoštolů 28:30-31

Pavlovo odvážné hlásání Božího království bylo poháněno milujícím křesťanským společenstvím.

Je to tak! Dar božího společenství je mocnou silou, se kterou je potřeba počítat.  Když jste na dně a vyčerpané utrpením, právě tehdy musíte utíkat ke svým bratřím a sestrám v Kristu. Když nedokážete vidět, jak by vás mohl Bůh vykoupit na té obtížné cestě, na které se právě nacházíte, nebuďte v tom samy a neizolujte se – naopak vypůjčte si odvahu a víru od svých sester v Kristu. Možná neuvidíte nebo neucítíte ten rozdíl hned, ale pravé křesťanské společenství vás těžkým obdobím nejen provede, ale napomůže vám hlásat Boží dobrotu i uprostřed bouře.

Nepíšu tohle, abych vám kázala jako někdo, kdo má v životě úplně vše super a pod kontrolou, ale naopak jako někdo, kdo na tom není nejlíp. Pravdou je, že jsem nedokázala vidět, jak by mohl Bůh v troskách mého života pracovat. Moje přítelkyně ale měla pravdu. Natáhla se ke mně přes stůl, vzala mě za ruku a nechala mě půjčit si její odvahu a víru. Toho dne ve mně bylo zasazeno semínko naděje, které vyrostlo v krásný příběh vykoupení. Bůh nepracoval tak, jak jsem si myslela, že bude, ale i přesto nechal vzejít něco krásného, co odráželo Jeho dobrotu a Jeho evangelijní příběh. Můj život je svědectvím o dobrotě, kterou může křesťanské společenství přinést uprostřed životních bouří. Když byla moje víra slabá, nesla mě víra mé drahé sestry.

Jak dočítáme knihu Skutků, můžeme vidět, že Bůh používal k hlásání Jeho dobré zprávy nejen Pavla, ale i Boží lid. Přeji si, abychom viděly, co Pán dělal prostřednictvím svého lidu a uvědomovaly si, že i pro nás dnes je křesťanské společenství důležité. Kéž bychom byly věrnými sestrami, které se natáhnou přes stůl a pronesou: „Půjč si moji víru, mám dost pro nás oba“, kdykoliv bude potřeba být povzbuzením pro druhé.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s