Zmocněná

Život plný toho, na čem opravdu záleží

„…a řekl: ‚Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ – Štěpán, Skutky apoštolů 7:56

Když členové rady uslyšeli, co jim Štěpán říká, rozzuření pravdou, kterou nechtěli slyšet, začali křičet a zacpávat si uši a všichni se na něj vrhli, aby ho odtáhli pryč z města a ukamenovali.

Jejich reakce potvrdila Štěpánova slova: byli stejní jako jejich otcové, kteří vraždili ty, jež poslal Bůh.

Uprostřed veškeré té nenávisti Štěpán vzhlédl a uviděl Ježíše. Ale nebylo to jen tak, uviděl ho STÁT na jeho počest! Tahle představa mi vhání slzy do očí! I když lidé kolem Štěpána nenáviděli, Ježíš se postavil na jeho počest a dal mu najevo, že při něm stojí, i když všichni ostatní byli proti němu. 

Ježíš se ten den nepostavil zázračně do cesty kamenům, které ukončily život Štěpána. Místo toho se postavil na počest života, který byl stráven tím, na čem opravdu záleží.

Příběh Štěpána mi připomíná, že na délce mého života nezáleží. Na čem záleží je, jak se rozhodneme dny, které nám byly dány, prožít. 

Štěpán zemřel jako mladý muž, ale Hospodin si jeho život použil ke změně směru dějin a k tomu, aby celý svět vzplál pro Jeho slávu.

Musíme si dávat pozor na to, čemu v životě říkáme tragédie a úspěch. Z pohledu světa by se Štěpánův život mohl zdát jako tragédie – krátký život mladého muže. Z Božího pohledu byl ale Štěpánův život jako sirka, která zažehla tento svět – a začalo to jeho jiskrou.

Jaká byla Štěpánova reakce na ty, kteří ho nenáviděli? Modlil se za ně.

„Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel.“ – Skutky apoštolů 7:59-60

Ať už si lidé mysleli cokoliv, Štěpánův život nebyl promarněn.

V davu přihlížejících byl jeden mladý muž jménem Saul. Držel a hlídal roucha těch, co Štěpána kamenovali. Saul nebyl pouhým divákem této vraždy, ale aktivně ji podporoval (Skutky apoštolů 7:56, 8:1).

Ten den započalo pronásledování křesťanů v Jeruzalémě. Saul doufal, že dokáže zničit celou jejich církev a začal muže i ženy za jejich víru věznit. Saul si ale neuvědomil, že tím naopak napomohl šíření evangelia, protože díky tomuto pronásledování začali křesťané utíkat do Judska, Samařska a dalších částí světa. Je to krásným důkazem toho, že co Satan zamýšlí ke zlému, Bůh si dokáže použít k dobru. Nikdy na tuto pravdu nezapomínejme. Platila jak tehdy, tak i dnes.

O pouhou jednu kapitolu později čteme o setkání Saula s Ježíšem, které navždy proměnilo jeho život (Skutky apoštolů 9). Jeho příběh nám připomíná, že nikdo není příliš daleko od Boha. Od chvíle obrácení se Saulovi začalo říkat Pavel. Může se to zdát jako malá změna jména, ale ukazuje na obrovskou změnu v jeho životě a obrácení k víře v Krista.

Bůh nadále mění životy. Co dělal kdysi, dokáže i dnes a zítra. Žádný život není ztracen natolik, aby se k němu Bůh nedokázal dostat.

Tolikrát jsem přemýšlela nad příběhem těchto dvou mužů, Štěpána a Pavla, a zajímalo by mě, zda Pavel někdy přemýšlel nad svým podílem na smrti Štěpána. Zajímalo by mě, kolikrát se Pavel navracel k posledním slovům Štěpána a jeho odpuštění, které i tváří v tvář smrti nabízel těm, kteří ho mučili. Přinášely mu tyto vzpomínky uspokojení nebo smutek? Nebo možná směs obojího?

Bůh si Štěpánovu bolest a utrpení použil – a použije si i tu vaši.

Existuje větší plán našich životů než ten, který z našeho pozemského úhlu pohledu vidíme. Bůh působí skrze naši bolest a utrpení stejně jako to dělal u Štěpána: aby svědčil světu, který nás pozoruje. Možná si používá i váš život k tomu, aby plamen víry hořel dál.

Milujme Boha nesmírně!

Příběhy

Zmocněná: dnes – Marsha

„Petr poslal všechny z místnosti; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: „Tabito, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku.“ (Skutky apoštolů 9:40)

Před pěti lety jsem nastupovala do letadla zpět do Spojených států, když mi volal náš nejmladší syn. “Mami, táta měl další infarkt. Vezou ho do nemocnice.” Do toho letadla jsem tehdy musela nastoupit s vědomím, že nevím nic víc, než co mi syn řekl. 

Ach ten strach, který mě ovládl. Slzy, panika, otázky. Bude můj manžel naživu, až přistanu? Ty myšlenky se nedaly zastavit. Mnoho spolucestujících tušilo, že se něco stalo, a i když nevěděli co, zastavovali se u mě a říkali, že se modlí. Byl to hodně dlouhý let domů.

Až později jsem zjistila, že můj manžel poslal našim dětem tuhle zprávu: “Mám infarkt. Záchranka je tady. Vyzvedněte někdo maminku na letišti. Mám vás všechny moc rád.” Vždycky myslel nejdřív na druhé, a to především na mě. 

Dalších 35 dní bylo jako na horské dráze. Manžel se v podstatě přes noc dostal do kritického stavu. Lékaři zjistili, že má infekci v perikardiálním vaku kolem srdce, která způsobovala tlak, hromadění tekutin, krevní sraženiny v plicích, zápal plic a selhávání ledvin. Potřeboval, aby doktoři ten vak okamžitě odstranili.

Ani jeho kritická kondice ho ale nezastavila ve sdílení Ježíšovy lásky se všemi, kteří přišli do jeho pokoje. Několik našich přátel s námi tehdy nezávisle na sobě sdílelo tento verš: „Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech“ (Žalm 118:17).

V neděli 24. května 2015 byla jeho kondice konečně natolik stabilní, že mohl podstoupit operaci. Dvě z mých dětí se mnou tehdy čekaly v nemocnici a asi hodinu po začátku operace jsme z reproduktoru zaslechli nemocniční hlášení: Potřeba resuscitace (code blue) u operace na prvním patře!” Věděla jsem, že je to Jay. Nikdo za námi nepřišel, ale začali jsme se modlit. Po nekonečně dlouhé době přišel doktor a řekl nám: “Ano, byl to Jay. Zemřel na operačním stole.” 

Jay toho dne skutečně umřel, ale doktoři nám pak řekli, že asi za tři minuty se sám vrátil mezi živé. Sám by to ale nezvládl!

Podobná situace se opakovala před rokem, když jsme s mým mužem seděli doma na gauči. Tentokrát jsem už byla svědkem toho, jak – zatímco dovnitř proudili záchranáři – Duch svatý znovu vdechl Jayovi život, stejně jako to udělal před pěti lety! Rozhodně by to Jay nedokázal sám!

Takže ano! Bůh dodnes obživuje mrtvé! Stejně jako byl Bůh oslaven, když byla vzkříšena Tabita, byl také oslaven, když obživil mého manžela. To vše bylo pro Jeho záměr a Jeho slávu! „Mnoho lidí uvěřilo v Pána“ (Skutky apoštolů 9:42).  

Za každých okolností věřme Jeho slovu a Jeho zaslíbením. Jsou vždy “Ano a Amen” (2. Korintským 1:20), protože “Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky” (Židům 13:8).

S důvěrou, že On je schopný, 

USA

Zmocněná

Sjednoceni evangeliem

„Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.“ – Skutky apoštolů 6:7

Miluju Boží Slovo a fakt, že nikdo a nic nedokáže zastavit jeho šíření. Boží Slovo má moc a přináší spásu. Všude na světě jsou lidé, kteří ho potřebují číst a slyšet, aby byli spaseni. Boží Slovo se šíří díky věrným učedníkům.  Od škol a kanceláří až po celá města a národy.

Slovo učedník pochází z řeckého slova „mathetes“ a znamená „následovník“ nebo „ten, kdo se učí“. My jsme učedníci Krista – učíme se od Něj a následujeme Ho. Bůh zmocňuje všechny skutečné učedníky svým Slovem a Duchem svatým. Duch svatý nám pak pomáhá šířit Boží lásku a evangelium ve světě, který Boha zatím nezná.

Předtím, než Kristus učedníky opustil, modlil se za to, aby byli jednotní stejně, jako je on v jednotě s Otcem. Vždy mě zajímalo, proč se v tu chvíli modlil zrovna za tohle. Nepřimlouval se za bohatství nebo ochranu, ale naléhavě Otce žádal o jednotu. Proč? Protože věděl, že aby Jeho následovníci mohli šířit Boží lásku, musí být sjednocení. Jeden člověk nedokáže udělat vše a být na několika místech najednou. Každá z nás je součástí Kristova těla a máme různá a výjimečná obdarování. K šíření evangelia však musíme být jednotné v duchu.

Sjednocené jedna s druhou, s Duchem svatým a s Božím Slovem jsme zmocněné přinášet s sebou Ježíše všude, kam jdeme.

Otázkou je, zda žijeme s věřícími v jednotě nebo ne. Jsme zapálené ke čtení Božího Slova? Vyhledáváme Boží království každý den? Jedině pak se mohou lidé kolem nás odevzdat Ježíši. V dnešním oddílu Písma čteme o kněžích, kteří uctívali modly. V našem životě je to možná otec, matka, syn, dcera nebo kolegyně v práci, kteří zatím nepoznali Ježíše.

Otče, děkuji Ti za Tvého Ducha svatého a za Tvé Slovo, které nám pomáhá být skutečnými učedníky. Děkuji Ti za dnešní připomenutí, že nám skrze Tvého Syna byla dána moc. Modlím se za všechny Tvé děti po celém světě, aby poznaly tento úžasný dar a moc, kterou jsi použil k rozšíření svého Slova do každého kouta světa. V Ježíšově jménu, Amen.

Výzva na týden 2: S kým tento týden můžete sdílet evangelium, kdo ho možná zatím neslyšel? Udělejte si tento týden čas na rozhovor s ní/m a modlete se, aby vám Bůh dal příležitost ke sdílení a odvahu, až příležitost nastane.

Plán čtení na týden 2:

Verš k zapamatování:

Zmocněná

Pojďme do toho naplno

Kdykoliv poslední dobou otevřu Instagram, ukazuje se mi neustále reklama na jedno tričko. Je to tričko s nápisem: „Vše je fajn“, který se pod sebou v několika barvách opakuje. Jako by mě opakování téhle fráze nakonec mělo přesvědčit, že je to pravda – všechno je fajn. Během posledních pár měsíců jsem začala více vnímat potřebu tohoto světa „spravit“ všechno chytlavými frázemi a chytrými vynálezy. 

V tu samou dobu mi Bůh dal na srdce půst od nakupování. Rychlé online nákupy se staly velmi jednoduchým řešením, když se cítím zaplavená pocity, kterým nerozumím. Namísto hledání Boha a práce na tom, abych byla duchovně zdravá, jsem si často vybírala méně bolestivou, avšak neúčinnou cestu řešení problémů, ze které se časem stala modla. Duch svatý ale začal otevírat mé oči sdělením a myšlenkám, kterými mě tento svět obklopuje. 

Svět na mě křičel: „Kdybys jen měla TOHLE, všechno by bylo fajn!“

Bůh nás tiše vybízí, abychom Mu přinesly všechnu únavu, nedokonalost, obavy, boje a pochybnosti a nechaly je u Něj. Pravdou je, že všechno nebude fajn. Nemusíme z toho ale dělat překážku nebo výmluvu pro to, abychom to vzdaly. Můžeme se rozhodnout, stejně jako muži a ženy rané církve, a nacházet radost ve svědčení o naději, kterou máme v Ježíši.

Pátá kapitola knihy Skutků pojednává o tom, jak důležité je odevzdávat Ježíši naprosto vše v našich životech (verše 1-11), o znamení a divech, které se děly v Jeruzalémě skrze apoštoly (verše 12-16), a o uvěznění, osvobození, výslechu, bití a znovu-osvobození těchto apoštolů (verše 17-42). Apoštolové nežili život podle fráze „všechno je fajn“. Byli si vědomi toho, že za Ježíše budou možná muset položit život, ale věděli, že šíření evangelia za to stojí.

Pokud jsme připravené jít za něčím naplno, komplikace a oběti, které nás cestou potkají, mohou být důvodem radosti.

Ve verši 34 čteme o farizejci jménem Gamaliel, který díky předešlým zkušenostem přemluvil velekněží, aby apoštoly nechali jít. Tvrdil, že pokud je jejich dílo z lidí, rozpadne se časem samo. Pokud je ale z Boha, tak nic, co by udělali, Boží plány nedokáže zastavit. Velekněží s ním souhlasili, a i když byli apoštolové zbičováni, byli nakonec propuštěni „s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno“ Skutky apoštolů 5:41.

A nepřestávali vyučovat a kázat.

„Dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš.“ Skutky apoštolů 5:42

Všechno není fajn. Ale s radostí v našem srdci, moudrostí a mocí Ducha svatého můžeme čelit „ne-fajn“ chvílím a okolnostem s milostí a dobrou zprávou Ježíše Krista. Nepřestávejme jít za tím, k čemu nás Bůh povolává. Tento svět nepotřebuje další náplast nebo chytré tričko. Potřebuje nás, ženy, které jsou ochotné pomáhat druhým milovat Boha nesmírně.

Zmocněná

Povolání a dary evangelia

Smyslem knihy Skutků je nastínit nám, jak se na světě křesťanská víra šířila. Tato kniha je svědectvím Božího působení. Stejně jako všechny ostatní knihy Bible, i tato kniha nás vyzývá k vyznání hříchu a víře v Ježíše.

Ve třetí kapitole čteme o Petrovi a Janovi, kteří uzdravili chromého muže. Lidé, kteří tomuto uzdravení byli svědky, žasli nad tím, co Petr a Jan dokázali.

Jak to, že byla Petrovi a Janovi dána moc uzdravovat? Bylo to proto, aby lidem ukázali jejich potřebu mnohem hlubšího, duchovního uzdravení. Uzdravení, které vyžaduje víru a vyznání. Skrze Petrova slova se zamysleme nad povoláním evangelia, a také nad dary, které nám zaslibuje: „Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil.“ Skutky apoštolů 3:19-20

Povolání víry

Víra předchází vyznání a přináší život, ale musí to být víra v tu jedinou Pravdu. Mít víru v sebe samou nezmění naše srdce. Mít víru v někoho jiného neuzdraví naši duši. Víra v systém, filozofii, pohled na svět nebo práci nevyřeší problém našeho hříchu, který nás odděluje od Boha.

Naše víra musí být vložena jen a pouze v Ježíše, Božího Syna. On je tím jediným, který nás dokáže obnovit, opravit, změnit a uzdravit tím nejhlubším a nejdůležitějším možným způsobem.

Ten chromý člověk měl víru. A i když Petr a Jan uzdravili jeho fyzické tělo, byl to právě Ježíš, který ho uzdravil na mnohem hlubší úrovni.

„A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima.“ Skutky apoštolů 3:16

Povolání vyznání

Petr využil pozornosti lidí kolem, aby je povolal k vyznání hříchu a obrácení se k víře v Ježíše (verš 19).

Moc se mi líbí jednoduchá a nápomocná definice teologa James P. Boyce (1886), který řekl: „Vyznání je lítost nad hříchem, doprovázená odhodláním, s Boží pomocí již nehřešit.“

Vyznání je přijetí či přiznání, že jsme zhřešily a potřebujeme Boží pomoc, abychom mohly jít po Jeho stezkách. Vyznání pohání naše odhodlání žít pro Jeho slávu. Povolání k vyznání je spojeno s dary evangelia.

Dar odpuštění

Vyznání vede ke krásnému daru – daru odpuštění. Lidé, kteří obklopovali Petra, netušili, jak hluboký jejich hřích byl. Ani dnes, po více než dvou tisíc let, nemáme nejmenší ponětí o tom, jak hluboký náš hřích je. Všichni potřebujeme dar odpuštění a úžasné na tomto daru je, že je přetrvávající. Bůh nám neodpustí jen jednou a pak už bude stále očekávat dokonalost. Odpouští nám každý den, každou hodinu a každou chvíli.

Takové odpuštění přichází skrze vyznání, které přichází s vírou. 

Dar odpočinutí

Když Petr povolával k víře a vyznání, říkal také lidem, že víra a proměněné srdce vedou k času odpočinutí (verš 20). Všechny z nás čas odpočinku potřebují a touží po něm, nemám pravdu?

Co je dar odpočinutí? Ježíšova oběť přináší jeden dar za druhým. Jedním z nich je čas duchovního odpočinku, který zahrnuje radost, útěchu a pokoj. Díky tomu dokážou křesťané procházet těžkým obdobím se slzami v očích, ale zároveň prožívat radost v srdci. Mohou být osamělí a zároveň zažívat útěchu. Život je těžký, ale nacházíme v něm pokoj díky daru spasení.

Neberme naše spasení jako samozřejmost. Vyznávejme své hříchy každý den a chvalme Hospodina za dary, které nám dává!

S pohledem upřeným na Ježíše,

Uncategorized

Důvěra v Jeho načasování (překlady studie Zmocněná)

Před rokem se mi pomalu hroutil celý svět.

Vlastním malou firmu, kterou jsme museli na měsíc zavřít. Pak musel můj manžel na operaci, po které jsem se o něj musela doma dva měsíce starat. Hned poté, co jsem se mohla vrátit do práce, přišla na oblast v Indii, kde bydlím (stát Kerala) ta největší povodeň za poslední století. Všechna práce se zastavila, a jelikož je jeden z mých největších klientů firma, která působí v turismu, najednou jsem byla bez většiny příjmu, na který jsem byla zvyklá.

Panikařila jsem. Nevěděla jsem, jak to zvládnout a jestli dokážu jít dál. Jak mám zaplatit nájem? A co teprve zdravotní poplatky za manželovu operaci? Nakonec jsme si půjčili peníze od mých rodičů, což bylo velmi pokořující. Nikdy jsem si nemyslela, že své rodiče budu ještě někdy muset prosit o finanční pomoc!

Cítila jsem se na dně.

Naštěstí má Boží Slovo moc otevřít nám oči a uvidět Boží dobrotu, a to hlavně když máme pocit, že jsme na dně. Jeho Slovo mi během toho období minulý rok připomínalo, že Bůh za mě bojuje, že mě nikdy neopustí, a že nikdy nepřestává působit. Skrze tuto zkoušku jsem se naučila na Něj ještě více spoléhat a soustředit se na jeden krok za druhým.

Začala jsem věřit, že se vše děje z nějakého důvodu. Namísto pocitu odrazení nebo znechucení a strachu jsem začala přijímat, co Hospodin dělá, a důvěřovat Jeho načasování. Věci se začaly měnit. Moje firma začala růst a pracovat na nových projektech skoro každý měsíc. Důvěra v Boha a pocit svobody v mém životě změnily naprosto vše. Namísto obav, co bude, jsem dokázala upřít pohled na Něj a věřit, že On má vždy plán a způsob, kterým se o mně postará.

Sunu

________________________________________________________

Pomozte nám rozšířit povědomí o našich překladech biblických studií po světě! Znáte pastora, sbor/církev nebo misionáře v zemi, ve které mluví jedním z níže uvedených jazyků? Pošlete jim odkaz na naše překlady nebo stránku Love God Greatly!

Všechny naše překlady jsou k dispozici zdarma ke stažení na internetu, abychom mohly sloužit co nejvíce společenstvím a ženám po celém světě.

Naše poslání je důležité. Připojte se k nám!

SPOLEČNĚ můžeme zajistit, aby se Boží Slovo dostalo až na konec světa!

Všechny překlady studie Zmocněná můžete najít zde: EMPOWERED TRANSLATIONS

Biblická studie Zmocněná je k dispozici v těchto jazycích:

  • afrikánština
  • angličtina
  • arabština
  • bulharština
  • čeština
  • čínština (tradiční a zjednodušená)
  • hausa
  • indonéština
  • italština
  • korejština
  • litevština
  • holandština
  • maďarština
  • manado
  • němčina
  • polština
  • portugalština
  • rumunština
  • ruština
  • řečtina
  • slovenština
  • slovinština
  • swahili
  • španělština
Zmocněná

Budete mi svědky

V první kapitole knihy Skutků nacházíme poslední Ježíšova slova a činy předtím, než vstoupil na nebe. Po vzkříšení strávil Ježíš čtyřicet dní se svými učedníky. Byli přesvědčeni, že povstal z mrtvých, přesvědčeni, že je Synem Božím a Mesiášem. Pozorovali Ježíše, jak koná zázraky, zatímco jim opakovaně vysvětloval, že zatím není ten správný čas na obnovu království, naopak, byl pravý čas sloužit a zemřít za hříchy světa.

Učedníci, stejně jako Židé, po staletí čekali a doufali v příchod Mesiáše. Mnozí z nich věřili, že Ježíš je právě tím Mesiášem, na kterého čekali, ale měli problém porozumět tomu, proč během svého života neobnovil izraelské království. Během svých posledních dní s učedníky jim Ježíš přikázal zůstat v Jeruzalémě. Ptali se ho, zda nadešel čas obnovy království pro Izrael, zda udělá to, na co čekali.

Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci…“ – Skutky apoštolů 1:7 

Nebyl to pravý čas. Ježíš nicméně učedníkům nevynadal za to, že se ptají, nýbrž jim připomněl, kdo je tím, kdo má vše bezpečně ve svých rukou. Nebyl ten pravý čas na obnovu království pro Izrael. Byl čas na něco jiného.

„…ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ – Skutky apoštolů 1:8

Svědci. Byl čas na to, aby učedníci šli a svědčili celému světu o tom, kým Ježíš je. Bylo na čase říct lidem o tom, co vykonal. Bylo na čase šířit povědomí o vykoupení z hříchu, které je skrze Krista k dispozici každému, až na sám konec země.

Učedníci netušili, co je čeká. Bylo to něco mnohem lepšího, než si kdy dokázali představit. Kdyby už tenkrát přišlo Boží království na zem, evangelium by se nestihlo rozšířit do celého světa a tisíce lidí v průběhu staletí by nikdy nezaslechli dobrou zprávu o spasitelské moci Krista.

A to nebylo vše. Ježíš své učedníky nevyslal z jejich vlastní síly. Sám je na zemi opouštěl, ale zaslíbil jim Ducha svatého, který se jich zmocní, povzbudí je a posilní. S pomocí Ducha svatého pak dokázali učedníci rozšířit evangelium do celého světa. Poselství spasení totiž není pouze pro Židy, ale pro všechny! Učedníci byli vybráni a vysláni jako svědkové té nejlepší zprávy plné naděje.

Řecky se „svědek“ řekne martys. V řečtině toto slovo znamená: „ten, který potvrzuje nebo tvrdí“ a tohle slovo se poutá k verši 8 – „budete mi svědky“. Tito učedníci byli lidé, které si Ježíš záměrně vyvolil, aby světu potvrdili poselství, které jim svěřil. Hospodin si je vybral, aby šířili dobrou zprávu Ježíše Krista. Jak úžasné poslání! 

Ježíš je jmenoval svědky evangelia. Neměli tušení, co přijde. Nevěděli, že mnoho z nich za svou víru zemře. Nemohli předpokládat nevyhnutelná pronásledování ani boje, které přijdou nejen v jejich vlastních životech, ale také v životech věřících nadcházejících generací. Byli si však jisti jednou věcí, a to, že jim bylo svěřeno poselství, které bylo potřeba šířit do světa, ať už je to stálo cokoliv. Ať už byla jakkoliv přijata, svědčili dobrou zprávu Ježíše Krista – ve svém městě (Jeruzalém), ve své zemi (Judsko), a i těm, kterými jejich lid opovrhoval (Samařsko) až na sám konec země.

Reakce lidí na poselství Krista ani jednou učedníky nezastavila. Byli Jeho svědky.

Během naší šestitýdenní studie knihy Skutků uvidíme, jak přesně to vypadalo, šířit evangelium v Jeruzalémě, Judsku, Samařsku a dál. Duch svatý učedníky zmocnil a umožnil jim pokračovat ve svědčení o Kristu.

Kéž se z nás během studia příběhů učedníků stávají odvážnější ženy! V Kristu je nám k dispozici stejná moc, jakou měli tehdy i oni. Duch svatý nás i dnes zmocňuje a posiluje, abychom mohly být svědkyněmi dobré zprávy Ježíše Krista v našich městech, zemích a také mnohem dál, až na konec světa. I nám je, stejně jako učedníkům, dána stejná výsada a stejné poslání. Kéž jsme Jeho svědkyněmi dnes a každý den!

Výzva na Týden 1: Raná církev byla skupina oddaných věřících, kteří se neustále setkávali a sdíleli spolu úplně všechno. Zavažte se tento týden k tomu, že se během nastávajících tří měsíců budete pravidelně setkávat se skupinou věřících. Naplánujte si setkání společně a zkuste přijít na to, jak byste je mohly udržovat i do vzdálenější budoucnosti.

Plán čtení na Týden 1:

Verš k zapamatování na tento týden:

Zmocněná

Úvod do studie Zmocněná

Ježíš svým učedníkům přikázal být Jeho svědky „v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země“ (Skutky apoštolů 1:8). Kniha Skutků zaznamenává konání Ježíšových učedníků – svědků Jeho života, smrti a vzkříšení.

Kniha Skutků byla sepsána Lukášem. Napsal evangelium podle Lukáše i knihu Skutků pro svého přítele Theofila, aby mu mohl říct o událostech v Kristově životě a po Jeho smrti, událostech v životech Kristových následovníků. Lukáš byl Pavlův společník na některých z jeho misijních cest. Skutky začínají, kde Lukáš končí: Ježíš byl vzkříšen a Jeho učedníci čekají na příchod Ducha svatého.

Po letnicích začali učedníci prohlašovat dobrou zprávu Krista. Když začali být pronásledováni, věřící se roztrousili z Jeruzaléma do Judska a Samařska. Saul byl vedoucím pronásledování křesťanů a poté, co se obrátil, stal se z něj vedoucí v církvi. Začalo se mu říkat Pavel a zbytek knihy Skutků zaznamenává jeho misijní cesty naskrz Říši římskou, kde prohlašoval dobrou zprávu Ježíše Krista. Kniha Skutků končí záznamem jeho uvěznění, ale naznačuje také, že šíření evangelia tehdy teprve začalo.

Během naší studie rané církve můžeme hledat způsoby, kterým šířit evangelium a povzbudit věřící i v našem vlastním životě. Tato studie nám nabízí nesmírné povzbuzení do těžkých období díky záznamům toho, jak byli apoštolové pronásledováni, uvězněni, a dokonce i jak položili svůj život za evangelium. Budeme vyzvány v naší vlastní víře a v tom, jak své životy využíváme k šíření dobré zprávy Ježíše Krista a získáváme učedníky všech národů.

Kniha Skutků je povzbuzením ke hlubšímu poznání Boha a k lásce k Němu. Během čtení o tom, jak se evangelium začalo šířit, můžeme být povzbuzeny k jeho šíření v našich vlastních společenstvích, sousedstvích a sférách vlivu. I když byli učedníci pronásledováni, byli jistí ve svém poslání šířit a prohlašovat zprávu o Kristu po celém světě. I když dnes procházíme zkouškami, můžeme spočinout v ujištění, že bychom těžko hledaly větší smysl života než být svědky Ježíšova života, smrti a vzkříšení. 

Začínáme už v PONDĚLÍ a nemůžeme se dočkat!!!

Zmocněná

Oznámení nové studie!

Kdy jste poprvé slyšely o Ježíši? Zamyslely jste se někdy nad tím, jak se k vám dostal příběh muže z Jeruzaléma, který žil před více než dvěma tisíci lety?

Evangelium není pouze příběh: je to dobrá zpráva, na kterou čekal celý svět. Poselství evangelia je naděje věčného života skrze víru v Ježíše Krista.

Ti, kteří s Ježíšem kráčeli během Jeho služby na zemi, v Něj věřili. Věřili, že byl Synem Božím – tím, který zemřel, aby na sebe vzal všechen hřích tohoto světa, tím, který je cestou k věčnému životu. Tito muži a ženy položili své životy za poselství Ježíše. Byli svědky Jeho života, smrti a vzkříšení a nenechali, aby jim cokoliv bránilo v šíření zprávy o Něm po celém světě.

Poselstvím evangelia je naděje věčného života skrze víru v Ježíše Krista.

Bůh pověřil ranou církev. Byl s nimi skrze zkoušky, byl s nimi během vítězství, a byl s nimi i v jejich pochybnostech. Hospodin měl pro ranou církev poslání a vedl je na každém kroku.

My jsme slyšely o pravdě evangelia díky jejich věrnosti. Díky jejich vytrvalosti dnes víme o spasitelském konání Ježíše Krista. A také díky jejich příkladu jsme dnes zmocněné evangeliem. 

Zmocněná: včera i dnes je studií knihy Skutků. Doufáme, že během naší studie rané církve a toho, jak se evangelium skrze ni šířilo do celého světa, nalezneme povzbuzení a sílu jít dál v šíření evangelia i v naší vlastní sféře vlivu. Hospodin zmocnil ranou církev, aby mohla sdílet evangelium každý den, a stejně to tak dělá i dnes pro nás.

Přidejte se v této šesti-týdenní studii k nám na našem blogu a Facebook stránce. Můžete tam najít další podklady ke studii každé pondělí, středu a pátek. Připojte se k našemu společenství žen, které se navzájem povzbuzují ve studiu a aplikaci Božího Slova do svých každodenních životů.

Studijní deník a plán čtení můžete najít ZDE.

Přechodný plán čtení, Strach a úzkost, Zmocněná

Přechodný plán čtení

Máme pro vás něco naprosto NOVÉHO!

Pokud s námi studujete už nějakou dobu, určitě víte, že mezi studiemi máme vždy dvou-týdenní přestávku. Mnohé z nás si během studie navykne na každodenní čtení a studium Bible a je pak těžké s tímto zvykem pokračovat i během přestávek.

Počínaje studií Strach a úzkost, budeme vždy v pondělí po každé studii na našem blogu sdílet tzv. Přechodný plán čtení. Je to dvou-týdenní plán čtení Bible, který bude vždy jiný a jedinečný v tom, že nám pomůže v přechodu z jedné studie do druhé.

Existujeme proto, abychom ženám pomáhaly v každodenním ztišení a studiu Božího Slova. Máme radost, že od teď můžeme poskytnout plány čtení mezi studiemi tak, abychom po každé studii mohly pokračovat v tom životo-dárném zvyku času stráveného v Písmu.

Tento plán je pouze uveřejněn na našem blogu, tudíž nebude každodenně sdílen obrázkem na Facebooku, jak je to zvykem během studie.

Naše další studie, která začíná 29. června, bude na blogu oznámena už dnes!

Přechodný plán čtení po studii Strach a úzkost

TÝDEN 1

PONDĚLÍ

  • Čtení: 2. Korintským 1:1-11
  • SOAP: 2. Korintským 1:10

ÚTERÝ

  • Čtení: 2. Korintským 4:7-18 
  • SOAP: 2. Korintským 4:8-10

STŘEDA

  • Čtení: Filipským 2:1-11 
  • SOAP: Filipským 2:9-11

ČTVRTEK

  • Čtení: Filipským 2:12-18 
  • SOAP: Filipským 2:14-15

PÁTEK

  • Čtení: Galatským 6:1-10
  • SOAP: Galatským 6:9-10

TÝDEN 2

PONDĚLÍ

  • Čtení: Římanům 1:1-17 
  • SOAP: Římanům 1:16-17

ÚTERÝ

  • Čtení: Koloským 1:1-14
  • SOAP: Koloským 1:9-12

STŘEDA

  • Čtení: Koloským 1:15-20
  • SOAP: Koloským 1:19-20

ČTVRTEK

  • Čtení: Matouš 28
  • SOAP: Matouš 28:19-20

PÁTEK

  • Čtení: Lukáš 24
  • SOAP: Lukáš 24:51-53