Blog

Strach a úzkost

Vděčnost jako zbraň v boji proti strachu

“Cokoliv děláte, ať už ve slovech či skutcích, 
všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše 
a děkujte skrze něj Bohu Otci.”
Koloským 3:17

Není tajemstvím, že mám ráda příběhy.

Ráda je čtu a ráda je píšu. Nic neupoutá mou pozornost tolik, jako skutečný, upřímný a osobní příběh.

Příběhy mají sílu se nás dotknout a něco nás naučit. Otevírají srdce, odhalují naše pocity a pomáhají nám protřídit se vlastními přesvědčeními. Dobré příběhy nám často také pomáhají čelit strachu a úzkostem. Pomáhají nám nalézt odvahu a sebedůvěru. 

Dnešní svět a naše vlastní pýcha nás pobízí, abychom předstíraly, že jsou naše životy dobrými, někdy až dokonalými, příběhy – abychom ostatním ukazovaly jen to nejlepší, na sociální sítě dávaly jen ty nejkrásnější fotky, a zobrazovaly co nejvíc krásy a pořádku. Chceme před druhými vypadat dobře.

Ale všimly jste si někdy, které příběhy se na internetu šíří nejvíc a nejrychleji?

Chtěla bych vám dnes připomenout, že to nejsou vždy jen ty nejkrásněji ztvárněné životní chvíle. Většinou jsou to slova nebo videa, která jsou skutečná a nefalšovaná – ta, která komunikují naději uprostřed těžkých chvílích, lásku, která překoná strach, pravdu, která vyhrává nad zlem a uprostřed toho všeho vděčnost, která vše zachrání. Určitě se vám nějaký takový příběh vybavil, nemám pravdu?

Proč myslíte, že to tak je?

Věřím, že je to proto, že každá z nás byla stvořena s touhou po příběhu vykoupení.

A o tom je celá Bible. Od začátku až do konce je to jeden dlouhý příběh, který nás bere na cestu horskými výšinami a hlubinami údolí, na cestu víry a strachu, očekávání a touhy až k naději, oběti a vykoupení, které nakonec vyhrají nade vším. Jak úžasné je, že nás lidská nedokonalost vede k vděčnosti za oběť dokonalého Spasitele!

Je to ten nejúžasnější příběh, který kdy byl.

„Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.“
Žalmy 69:30

Ježíš je nekonečným zdrojem naší vděčnosti, protože jsme byly zachráněny. Díky našemu spasení máme důležitý příběh, který musíme sdílet s ostatními.

Rozhodněme se dnes tedy, že slova vycházející z našich úst budou slova vděčnosti namísto slov strachu.

Možná si říkáte: „Já přece nemůžu sdílet svůj příběh, je…

…až příliš chaotický.

…až příliš nedokonalý.

…až příliš necelý.

…až příliš nevyřešený.

…až příliš těžký.

…až příliš (doplňte)…“

Ale počkejte.

Pamatujte si, že ty nejlepší příběhy nejsou ty dokonalé. S těmi se nikdo nedokáže ztotožnit. Nejlepší příběhy jsou ty, které se odvíjí od naděje a vděčnosti, které prožíváme uprostřed nedokonalých příběhů, protože náš zrak je upřen na jeho hrdinu: našeho dokonalého Spasitele Ježíše Krista.

Kdybychom tuhle stálou, upřímnou vděčnost projevovaly ať už se v našem příběhu života děje cokoliv, určitě by oslovil mnoho lidí kolem nás.

Strach nemůže vládnout v srdci, které je plné vděčnosti.

Pojďme čelit strachu a vyvýšit ve svých životech Ježíšovo jméno tím, že budeme sdílet a promlouvat příběhy vděčnosti.

U Jeho nohou,

Strach a úzkost

Pohnul horami

Strávila jsem tolik času nepřítomným sezením v nedělních sborových shromáždění. Sedávala jsem tam netrpělivě a neustále se vrtěla. Někdy jsem byla tak unavená z celého týdne s dětmi a v práci, že jsem zavírala oči. „Jen na chvilinku.“ Několik let poté, co jsem uvěřila v Ježíše Krista a navštěvovala křesťanskou církev, ve mně Pán Bůh roznítil novou touhu pro Něj. Byla jsem nadšená a s otevřenými dlaněmi jsem se těšila na nové dobrodružství s Ním!

Ve stejnou dobu mně Bůh také začal vyzývat ke zhodnocení svých vztahů – věděla jsem, že musím sesadit z trůnu některé lidi a věci, které jsem stavěla na místo Boha ve svém životě. Vážila jsem si pohodlnosti nad poslušností a bylo na čase přerovnat si životní priority. Bála jsem se ale, že to bude těžké – a taky bylo.

Nejen, že jsem takhle nikdy nepřerovnávala vztahy ve svém životě, ale také jsem to nikdy nedělala s Hospodinem. Pochopitelně jsem v tom všem udělala nějaké chyby… a pak jsem se bála, že už se některé věci nikdy nespraví, že se moje srdce ze vší té bolesti nevzpamatuje. A každý den jsem se obávala, že už se to nikdy nezlepší. 

Jednou v neděli ráno jsme ve sboru zpívali úvodní chválu, stejně jako každou jinou neděli. Při zpěvu druhé chvály jsem měla hřejivý pocit. Při třetí chvále většinou sedíme, protože se dělá sbírka. Většinou se ke konci téhle třetí chvály postavíme, ale ten den jsme se zrovna učili novou píseň, kterou jsem předtím nikdy neslyšela.

„Chodím kolem těchhle zdí,
myslel jsem, že už dávno padnou.
Ale Ty jsi mě ještě nikdy nezklamal.“

Bylo to, jako by někdo popsal můj život. Tahle píseň byla o mně. Můj život se rozpadá, moje srdce se láme na tisíce kousků. Ale tady jsem – živá, oblečená, najezená, stále lpící k naději vykoupení. On mě ještě nikdy nezklamal. Ještě nikdy mě neopustil. Tahle nová píseň mi pomohla vidět celý můj život s lepším nadhledem. 

„Čekám na změnu, kdy konečně přijde,
kdy konečně budu moct spočinout s vědomím výhry.
Protože Ty jsi mě ještě nikdy nezklamal.“

Bůh šel přede mnou, aby připravil cestu a vyhrál tento boj! On nezklame! On mě neopustí! Nemusím se o nic strachovat! Bůh mě drží ve své svrchované dlani! Ale stále to vše bolí…

Ten den jsem se ve sboru už nepostavila. Naopak jsem se na svém sedadle složila… Po zbytek shromáždění mi po tváři tekly slzy. Nebylo to zhroucení – bylo to osvobození. Odevzdala jsem svůj život Bohu před sedmi lety, ale každý den se musím probudit a znovu se rozhodnout. Ten den jsem Bohu odevzdala další oblast svého života, kterou jsem držela až příliš pevně: zármutek.

To nedělní ráno bylo zakončením období smutku a začátkem ještě hlubšího vztahu s Bohem. Prosila jsem Ho o radost a věřila jsem, že mi pomůže znovu navázat vztahy, které jsem pokazila. Věřila jsem, že je vykoupí. 

A přesně to se během následujících dvou let stalo. Sledování Jeho působení v mém životě, kdy hojil jednu ránu za druhou a sbližoval rodinné vztahy, mi přineslo největší radost, jakou jsem kdy v životě zakusila. Stále se ocitám uprostřed nepřetržitého řetězu zázraků, které v mém vlastním srdci, ale také kolem mě, koná. 

Měsíce poté, co jsem za sebou ve sboru zanechala louži slz, jsme jednou v neděli zpívali tu píseň znovu. Tentokrát jsem ale nezůstala sedět.

„Viděl jsem Tě pohnout horami.
Věřím, že to uděláš ještě jednou.
Vytvořil jsi cestu tam, kde žádná nebyla.
Věřím, že to uděláš ještě jednou.“

Už nedokážu sedět pro Boha, který jde přede mnou a bojuje – a vyhrává – mé boje, a který za mě zemřel a byl vzkříšen. Nadále koná zázraky v životech svých dětí a já se budu radovat v Jeho jménu a z Jeho mocných činů! Kdykoliv teď chválím, ať už ve sboru nebo doma, už nedokážu sedět. Jsem jedna z těch, které při každé chvále stojí s rukami napřaženými vzhůru, protože jsem zažila, jak Bůh působí. Pohnul horami.

„Radujte se v Pánu vždycky,
znovu říkám, radujte se!“
Filipským 4:4

Hospodin ve mně probudil novou touhu pro zpěv Jeho chval a už ve sboru nikdy nemhouřím oči. Vím, že na tomto světě prožiju další bolesti a ztrátu. Ale budoucnost, kterou nám Bůh zaslibuje v Ježíši Kristu, mě nutí vstávat, tancovat a zpívat!

Děkuji Ti, Pane, za dar chvály.

„Hlahol Hospodinu, celá země!
Radostně služte Hospodinu!
Vstupte před jeho tvář s plesem!“
Žalmy 100:1-2

Vše pro Jeho slávu,

Výzva na týden 5: Tento týden se učíme proměňovat naše obavy v modlitby a naše požehnání ve chvály! Když se ohledně něčeho začnete obávat, zastavte se a záměrně tu konkrétní obavu přeměňte v modlitbu. Záměrně vyhledávejte příležitosti ke chvále Boha za všechna požehnání, kterými obdaroval váš život. Ve svém studijním deníku si zapište alespoň jedno požehnání každý den.

Plán čtení na týden 5:

Verš k zapamatování:

Strach a úzkost

Bůh vykoupí

Byl rok 1987. Moje maminka si nedlouho předtím vzala mého nevlastního tátu a naše malá rodina potřebovala nový začátek, a tak jsme sedli do auta a odstěhovali se z farmářské Indiany do kopcovité severní Kalifornie.

Pamatuji si celou tu cestu, jako by to bylo včera. Seděla jsem na zadním sedadle vedle svého bráchy a přemýšlela jsem nad tím, co mě na novém místě asi čeká. Sama jsem potřebovala nový začátek.

Před rokem jsem měla možnost Kalifornii navštívit se svým manželem a našimi třemi dcerami. Holky měly prázdniny a naše nejstarší dcera si na své narozeniny přála vidět dům, kde jsem vyrůstala, když mi bylo stejně let jako teď jí.

Poté, co jsme přistáli v San Francisku a ubytovali se v našem hotelu, začaly mou mysl naplňovat vzpomínky. Z ničeho nic mě napadla tato myšlenka: Podívej, jak jsem tě vykoupil, Angelo. Neměla jsi ani ponětí, co ve tvém životě dělám, když jste se na toto místo tenkrát přestěhovali, ale Já jsem měl plán. Cítila ses zlomená a přehlédnutá. Já jsem tvou bolest vzal a využil ji pro tvé dobro. Připravoval jsem tě a působil ve tvém životě i v době, kdy jsi byla tak mladá.

„Neboj se, já jsem tě vykoupil, 
povolal jsem tě tvým jménem, 
jsi můj.

Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, 
půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, 
půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.

Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, 
Svatý Izraele, tvůj spasitel. 
Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, 
Kúš a Sebu dal jsem místo tebe.

Izajáš 43:1-3

Bůh v mém životě začal působit před třiceti lety. Dnes se dokážu ohlédnout zpět a říct: “Teď tomu rozumím, Hospodine. Vidím tvou dobrotu. Vidím tvou milující péči a vykoupení.”

Druhý den jsme se vydali na cestu k domu, ve kterém jsme bydleli, a já jsem po cestě svým dcerám začala vyprávět příběh Božího vykoupení v mém životě. Stárnutí je nesmírné požehnání, protože dokážeme rozeznávat Boží ruku nad našim životem i během našich mladších let. Procházela jsem bouřemi a brodila se vodami, ale díky Boží milosti jsem nebyla stržena.

To, co Satan chtěl, aby mi ublížilo, přeměnil Bůh v dobro.

Tenkrát jsem netušila, co Bůh s mým životem udělá: jak si dokáže použít holku plnou bolesti a jednoho dne naplnit každý z jejích snů. Bůh je dobrý, mé milé, a v každé z našich životů působí pro naše dobro. 

Během našeho výletu do Kalifornie se stala další věc, skrze kterou Bůh dokázal svou dobrotu. Ráno jsem si všimla, že nějaký sbor označil Love God Greatly v jejich příspěvku, protože studovali jednu z našich biblických studií. Podívala jsem se, odkud ten sbor je, a překvapilo mě, že byl přesně z toho města, kde jsem kdysi žila a kde jsme zrovna byli na dovolené, abych svým dcerám ukázala můj bývalý dům a školu!

(Jen tak mimochodem, vidíte ty cihly na zemi za námi? Můj nevlastní táta, brácha a já jsme je tam dali, když jsme tam bydleli! Nemohla jsem uvěřit, že tam stále leží.) 

Jak dokonalé načasování.

Když jsem se dívala na stránky toho sboru, všimla jsem si, že ten večer měli naplánovaný večer pro ženy.

Jedině Bůh dokáže naplánovat něco tak nečekaného! Jedině Bůh zachází takhle daleko, aby nám prokázal svou moc a lásku. Působí v každém detailu našeho života. Nic není náhodou.

Překvapila jsem organizátorky toho večera ve sboru Vacaville v Kalifornii a na chvíli jsem je navštívila. Musela jsem jim osobně poděkovat za to, že využívají naše studie a říct jim, že je pro mě nesmírným požehnáním slyšet, jak si Bůh používá Love God Greatly zrovna v městě, které je mi tak blízké. Ve městě, které si v mém životě Bůh použil jako nový začátek.

Mé milé, nevím, kde se teď v životě nacházíte… ale dovolte mi, abych vás povzbudila: Bůh vás vidí a miluje. A Jeho zaslíbení z Izajáše 43:2 je pravdou – je s vámi, když se brodíte vysokými vodami. Nikdy vás neopustí.

Nebojme se toho, co leží před námi: Hospodin je s námi. Vykonává svůj úžasný příběh a plán vykoupení a každá z nás je jeho součástí. Možná si tím nejsme jisté, stejně jako jsem si já nebyla jistá před mnoha lety… ale důvěřujme Bohu. On působí v nás a skrze nás – On si nás vykoupí z bolesti, zlomení a trápení a použije si je pro svou slávu a naše dobro.

 „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi má.“ Izajáš 43:1

Jak vám v životě Bůh pomohl překonat strach a vykoupil váš život?

Milujme Boha nesmírně,

Strach a úzkost

Život plný strachu nebo život plný Boha?

Osud každého padoucha nebo psance vidíme v každé knize, ve filmu nebo dokonce i v našich každodenních životech. Možná jste se už také někdy cítily vyčerpaně, přemoženě, unaveně, zbytečně a osaměle, nebo aspoň někoho takového znáte. A pak zažijete něco, co vám připomene, kým vlastně jste – takovou chvíli „Davida a Goliáše“. Jak ale můžeme nalézt odvahu, která nám chybí?

V 1. Samuelovi 17 se dozvídáme, že se Izraelité obávali proslaveného bojovníka Goliáše.  „Na hlavě měl bronzovou přilbu. Oblečen byl do bronzového šupinatého pancíře o váze 5 000 šekelů. Na nohou měl bronzové chrániče a na zádech bronzovou šavli. Jeho kopí mělo násadu jako tkalcovské vratidlo a železný hrot o váze 600 šekelů. Před ním šel štítonoš.“

David neměl skoro nic. Neměl výzbroj a byl sám. Nikdo ho neznal. Ani jeho vlastní rodina v něj nevěřila. David vypadal, že nemá proti Goliáši šanci, ale ukázalo se, že Goliáš neměl šanci proti Bohu.

Procházíte teď podobnou situací? Je ve vašem životě něco, za co byste se měly postavit, ale cítíte se osaměle a vystrašeně? Vypadá to, že jsou všichni proti vám? Už jsem to také zažila. Když mám pocit, že jsem v tom všem sama, musím si jen vzpomenout na Toho, který je na mé straně.

Než David přišel před Izraelity, aby se postavil Goliáši, věděl, že patří Hospodinu. „Hospodin, který mě vysvobodil ze spárů lva i medvěda, mě vysvobodí i ze spárů tohoto Filištína“ (1. Samuel 17:37).

Možná se v životě cítíte jako nezdar nebo ztrátou času. Bůh je ale ten, který vás stvořil a tím pádem jediný, který má co mluvit do toho, kým opravdu jste.

Pokud patříme Bohu, pak nejsme vyděděnci. Buďme jako David, který žil věrný život v tichu a soukromí a když nadešel jeho čas, šířil povědomí o Bohu i na veřejnosti. 

David na svém „větším a veřejném místě“ přecházel urážky a obviňování druhých a sám s Bohem se postavil Goliáši: „Ty proti mně jdeš s mečem, kopím a šavlí, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, které jsi urážel“ (1. Samuel 17:45). Poté s odvahou pramenící v Bohu a jediným hladkým kamenem porazil obřího muže v bronzu.

Když cítíme tlak jít v životě za svatostí, vězme, že je to láskyplný tlak vyvíjen Bohem. Hospodin využívá tišší chvíle našeho života, aby nás připravil na „hlasitější“ situace, kdy je potřeba se postavit za tu správnou věc.

„Buďte silní a stateční; nebojte se jich ani nelekejte. Sám Hospodin, váš Bůh, jde přece s vámi; on vás neopustí ani nenechá!“ Deuteronomium 31:6

Bůh je vždy s námi a touží, abychom se k Němu každým dnem přibližovaly! Skrze Boží Slovo nabíráme odvahu a moudrost, které nás mění zevnitř až ven. Nepřestávejme! Pojďme dál! Neustále Boha prosme, aby nás naplňoval svou silou a mocí, abychom měly na bojišti každodenního života z čeho čerpat. Nejsme v tom samy. Jedině pak si uvědomíme výhru, která spočívá v odmítnutí života prožitého ve strachu. Jedině pak si přivlastníme svobodu, kterou Bůh dává svým dětem pod svou ochranou.

Pro Jeho slávu,

Strach a úzkost

Obnovujme svou mysl

Není zajímavé, jak rychle nás naše mysl dokáže v různých oblastech života přivést ke starostem, stresu a strachu?

Možná se jednu chvíli cítíme dobře a pak: BUM! Jakoby z ničeho nic jsme převalené myšlenkami typu „co kdyby“.

Strach, obavy a úzkosti jsou často duchovním bojem, který se odehrává v naší mysli a vede nás k přesvědčení o věcech, které se dosud nestaly a často ani nestanou. Je to Satan, svět nebo naše vlastní tělo, které nás vede k pochybování o Božím charakteru, dobrotě, péči a moci. Takový strach se může projevit jako nevíra.

Pavel navrhuje, že způsob, jak dostat takové myšlenky pod kontrolu, je „uvést do poddanství každou mysl“, což dokážeme tím, že „se proměňujeme obnovou své mysli“ (2. Korintským 10:5, Římanům 12:1-2).

Uveďme do poddanství své myšlenky

Vzpurné myšlenky drancují, okrádají a zabíjí. Někdy nás agresivně vytrhávají ze spánku, vytváří chaos, množí se do dalších myšlenek ovládaných strachem, kradou radost a zeslabují naději a víru. Takové myšlenky se musí uvést do poddanství, protože jsou ničivé a nebezpečné pro naši vlastní víru, a hlavně jsou zcela v rozporu s tím, jak Pán Bůh chce, abychom přemýšlely.

Je jednoduché nechat je být a vládnout naší mysli; nechat je poznamenat nás únavou a zkázou. Bojovat proti těmto myšlenkám je těžké, protože tito nepřátelé jsou neúnavní a neznají milost.

Často se tento boj snažíme vyhrát se špatnými zbraněmi. Světské rady, lidská moudrost, osobní vynalézavost a pozemské plány v tomto boji nemohou obstát. Většinou tím jdeme samy proti sobě, protože nás takový boj vede pouze k dalším myšlenkám strachu a úzkosti.

Uvést naše myšlenky do poddanství znamená, že je musíme pojmenovat a podmanit. Musíme je přivést do poklonění se Božímu Slovu a nad svým strachem vyznávat pravdu.

Proměňujme svou mysl

K proměně naší mysli potřebujeme sílu, kterou samy od sebe nemáme. Potřebujeme Boží sílu v nás!

Duch svatý si používá Písmo k tomu, aby „postupně odboural naši argumentaci, naše výmluvy a vzpurné myšlenky, a ukázal nám, co je pravdivé a správné“ (Sam Storms). Proto bychom měly Bibli brát jako ten nejdražší dar. Je zbrojním skladem božské výzbroje. Je dvousečným mečem, který je živý a mocný, a dokáže odseknout jakékoliv myšlenky, které nás vedou pryč od pravdy a do černé díry lží a strachu.

Zpochybňujme všechny naše myšlenky a „přezkoušejme“ je podle pravdy Božího Slova.

Modleme se a vyprošujme od našeho Pána Ježíše potřebnou sílu k ustání tohoto boje, k proměně našeho myšlení, k proměnění našich úzkostlivých myšlenek za to, co je dobré a pravdivé. Prosme Ho o utvrzení naší víry, abychom svou naději nacházely v Bohu samém a Jeho slovech, namísto naší vlastní moudrosti a síly.

S pohledem upřeným na Ježíše,

Výzva na týden 4: Jaký strach nebo obavy vás trápí nejvíce? Jsou to věci nevyhnutelné, pravděpodobné, nebo možné? Vezměte si Bibli a s její pomocí zodpovězte tyto dotazy:

1. Které z Božích vlastností kvůli tomuto strachu nedůvěřuji?
2. Jaký konkrétní hřích je pod povrchem mého strachu nebo obavy?
3. Která Boží zaslíbení promlouvají přímo do toho, co prožívám?
4. Jakým konkrétním způsobem bych se s takovými myšlenkami měla vypořádat?

Plán čtení na týden 4:

Verš k zapamatování:

Strach a úzkost

Obnovujme svou mysl

Není úžasné, jak rychle nás naše mysl dokáže vést ke starostem, stresu a strachu?

Možná se jednu chvíli cítíme skvěle a pak: BUM! Jakoby z ničeho nic jsme převalené myšlenkami typu „co kdyby“.

Strach, obavy a úzkosti jsou často duchovním bojem, který se odehrává v naší mysli a vede nás k přesvědčení o věcech, které se dosud nestaly a často ani nestanou. Je to Satan, svět nebo naše vlastní tělo, které nás vede k pochybování o Božím charakteru, Jeho dobrotě, péči a moci. Takový strach se může projevit jako nevíra.

Pavel navrhuje, že způsob, jak dostat takové myšlenky pod kontrolu, je „uvést do poddanství každou mysl“, což dokážeme tím, že „se proměňujeme obnovou své mysli“ (2. Korintským 10:5, Římanům 12:1-2).

Uveďme do poddanství své myšlenky

Vzpurné myšlenky drancují, okrádají a zabíjí. Někdy nás agresivně vytrhávají ze spánku, vytváří chaos, množí se do dalších myšlenek ovládaných strachem, kradou radost a zeslabují naději a víru. Takové myšlenky se musí uvést do poddanství, protože jsou ničivé a nebezpečné pro naši vlastní víru, a hlavně jsou zcela v rozporu s tím, jak Pán Bůh chce, abychom přemýšlely.

Je jednoduché nechat je být a nechat je ovládat naši mysl; nechat je poznamenat nás únavou a zkázou. Bojovat proti těmto myšlenkám je těžké, protože jsou neúnavné a neznají milost.

Často se tento boj snažíme vyhrát špatnými zbraněmi. Světské rady, lidská moudrost, osobní vynalézavost a pozemské plány v tomto boji nemohou obstát. Většinou tím jdeme samy proti sobě, protože nás takový boj vede pouze k dalším myšlenkám strachu a úzkosti.

Uvést naše myšlenky do poddanství znamená, že je musíme pojmenovat a podmanit. Musíme je přivést do poklonění se Božímu Slovu a nad svým strachem vyznávat pravdu.

Proměňujme svou mysl

K proměně naší mysli potřebujeme sílu, kterou samy od sebe nemáme. Potřebujeme Boží sílu v nás!

Duch svatý si používá Písmo k tomu, aby „postupně odboural naši argumentaci, naše výmluvy a vzpurné myšlenky, a ukázal nám, co je pravdivé a správné“ (Sam Storms). Proto bychom měly Bibli brát jako ten nejdražší dar. Je zbrojním skladem božské výzbroje. Je dvousečným mečem, který je živý a mocný, a dokáže odseknout jakékoliv myšlenky, které nás vedou pryč od pravdy a do černé díry lží a strachu.

Zpochybňujme všechny naše myšlenky a „přezkoušejme“ je podle pravdy Božího Slova.

Modleme se a vyprošujme od našeho Pána Ježíše potřebnou sílu k ustání tohoto boje, k proměně našeho myšlení – k proměnění našich úzkostlivých myšlenek za to, co je dobré a pravdivé. Prosme Ho o utvrzení naší víry, abychom svou naději nacházely v Bohu samém a Jeho slovech, namísto naší vlastní moudrosti a síly.

S pohledem upřeným na Ježíše,

Výzva na týden 4: Jaký strach nebo obavy vás trápí nejvíce? Jsou to věci nevyhnutelné, pravděpodobné, nebo možné? Vezměte si Bibli a s její pomocí zodpovězte tyto dotazy:

1. Které z Božích vlastností kvůli tomuto strachu nedůvěřuji?
2. Jaký konkrétní hřích je pod povrchem mého strachu nebo obavy?
3. Která Boží zaslíbení promlouvají přímo do toho, co prožívám?
4. Jakým konkrétním způsobem bych se s takovými myšlenkami měla vypořádat?

Plán čtení na týden 4:

Verš k zapamatování:

Strach a úzkost

Bůh je naší silou

Jsem opravdovou přebornicí ve strachování a obávání se. Už od dětství se mi vždy honilo hlavou „co když…” Díky Boží milosti jsem se ale naučila, jak většinu z toho překonat. S pokušením strachovat se a žít v neustálých obavách budeme bojovat až do doby, než se Kristus vrátí nebo než my půjdeme k Němu. Když se tato „příšera“ vynoří, musíme být ochotné a schopné ji přemoct. To uděláme tak, že se obrníme pravdou z Božího Slova: pravdou o Jeho povaze, o tom, čeho je schopen, co slíbil, že pro nás vykoná a o oběti našeho Vykupitele. To všechno začne postupně dusit onu „příšeru“, kvůli které můžeme zakoušet bezesné noci, stažený žaludek a nevyzpytatelné myšlenky.

Jedním z míst, kde můžeme hledat útočiště, když cítíme strach nebo jsme přemožené úkoly/myšlenkami, je kniha Žalmů. Opakovaně zde vidíme Davida a další autory vylévat své obavy a strachy, jen aby vždy znovu zjistili, že není důvod se strachovat, když mají Boha.

Jeden z důvodů, proč nemusíme být ovládané strachem nebo obavami, je fakt, že Bůh je naší silou. Charles Spurgeon jednou řekl, že pokud je Všemohoucí naším strážcem a ochráncem, nemáme důvod se strachovat. Co by se nám mohlo stát, aby nám to Bůh nepomohl překonat? Když chceme bojovat proti strachu, musíme si uvědomit, jak to vypadá, když je Bůh naší silou.

Bůh je naše síla, protože poráží naše nepřátele

Bůh ví, že jsme křehké, že jsme jako prach, který se snadno rozfouká. Nemáme sílu, kterou na poražení nepřátel potřebujeme, protože naši protivníci jsou mocní a my se snadno unavíme. Náš Bůh má ale sílu, která překoná i to nejsilnější pokušení a nejodvážnějšího nepřítele, a dokonce i naše největší obavy.

Hospodin slíbil, že bude naší pomocí a zničí nepřátele, kteří se postaví proti Jeho dětem. 

Ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele,

 přiveď nazmar všechny moje protivníky, 

vždyť jsem tvůj služebník!

  • Žalm 143:12

Místo toho, abychom nechaly strach a obavy nás pohltit a ochromit, musíme se schovat za našeho Spasitele a spočinout v pravdě, že Jeho síla je nepřekonatelná a že On působí v náš prospěch.

Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.

– Exodus 14:14.

Bůh je naše síla, protože se nikdy neunaví

Náš Otec nikdy neselže v tom, co chce udělat (Jób 42:2; Izajáš 43:13; 2. Paralipomenon 20:6). Nikdy se neunaví a jeho síla, na rozdíl od té naší, nikdy nevyprchá.

Připadá vám někdy, že je tato božská síla daleko? Anebo, že nějak „nefunguje”? Myslím, že je to proto, že v takových chvílích nebo obdobích se spoléháme na svou vlastní sílu namísto té Boží. Možná i prosíme o pomoc, ale pak se stejně snažíme dělat vše z vlastních sil. Pamatujte však, že Bůh říká, že Jeho síla se projeví v naší slabosti (2. Korintským 12:9).

Boží síla ochraňuje naše duše před jakoukoliv újmou a zlem. Dává nám odvahu znovu se postavit uprostřed soužení, která se nám dějí. Je tím, co nám umožňuje projít krůček po krůčku zuřící bouří. Síla našeho Boha nám dává odhodlání nepodlehnout pokušení a také schopnost odvážně pokušení přemoci. A je to právě Jeho síla, která bere naše hříchy a vrhá je do nejzazších moří, aby nás již nikdy více neusvědčovaly.

„On je síla mého života. Nechrání jen můj život „zvenku“ – abych přežil, ale také můj křehký život „uvnitř“ – když je silou, která mě ochraňuje před pádem, poklesnutím a vyhasnutím.“ Charles Spurgeon 

S pohledem upřeným na Ježíše,