Category: 1, 2, 3 Jan

Epištoly, které Jan sepsal, jsou plné hlubokých doktrín, varování, nabádání a povzbuzení. Jeden z důvodů, proč tomu tak je, je, že v době, kdy je Jan sepisoval, byli všichni ostatní apoštolové po smrti. Jan byl posledním živým apoštolem. Proto mnoho učenců tvrdí, že když Jan píše o „poslední hodině“, myslí tím, že období apoštolů končí. Jiní tvrdí, že „poslední hodina“ také odkazuje na chvíli, kdy se Ježíš vrátí. Žijeme dnes v „poslední hodině“.

Jeden z problémů, které církev zažívala, byli falešní učitelé neboli „antikristové“. Nemyslí tím jednoho člověka, který má veškerou moc a oklame mnoho lidí. V tomto textu odkazuje slovo „antikrist“ na ty, kteří o Ježíši vyučovali lži, a to dokonce s vášní a s přesvědčením. To je popis „antikrista“ – někoho, kdo je proti Kristu a Mesiáši. V období, kdy Jan žil, jich bylo mnoho. „Antikrist“ není člověk, který se v něčem pouze splete. „Antikristové“ vyučovali věci, které byly naprosto v protikladu s tím, co vyučuje Písmo.

Jaké věci vyučovali?

Tito falešní učitelé zapírali mnoho věcí, a to např. Ježíšovo božství. Nevěřili, že byl Vykupitelem a Spasitelem světa. Zapírali také, že Ježíš přišel od Otce, a namísto toho tvrdili, že byl stvořen. Někteří věřili, že svět nestvořil Bůh Otec, ale andělé.

„Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna.“ – 1. Janův 2:22

„…každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě.“ – 1. Janův 4:3

„Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.“ – 2. Janův 1:7

Mohly bychom nad diskuzí všeho, co falešní učitelé kdysi šířili, strávit mnoho času. Pravdou ale je, že se stejné věci dějí i dnes. Lidé, kteří znají náboženství, znají ta správná slova, která použít, aby oklamali. Jejich vyučování jsou ale nebezpečná, protože jsou v protikladu s tím, co vyučuje Bible. Možná zní jakože ví, o čem mluví, ale prohlašují falešné evangelium. Prohlašují evangelium, které je nebezpečné, protože nevede lidi k Ježíši a spasení skrze Něj.

Způsob, kterým se můžeme vyhnout ošálení těmito charismatickými, dobře se vyjadřujícími ale zároveň velmi nebezpečnými učiteli, je znalost Bible. Obrňte se pravdou!

Nebuďme slepé v následování toho, co druzí tvrdí. Zkoumejme jejich prohlášení a hledejme v Božím Slově, zda mají pravdu. Nenechme se strhnout novými nápady nebo falešnými učiteli, ať už zní jakkoliv úžasně či lákavě. Naše pocity nejsou vždy tím nejlepším měřítkem a naše srdce nás dokážou ošálit. Nemůžeme jim věřit.

„Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?“ – Jeremjáš 17:9

Musíme znát Bibli! Čtěme ji, studujme ji, modleme se ji a diskutujme o ní s ostatními!

Čím lépe ji budeme znát, tím jednodušeji rozpoznáme lži a zůstaneme pevně stát v Boží pravdě a naší víře v Něj.

S pohledem upřeným na Ježíše,

Kdysi jsem bývala rebelka.

Tvrdohlavá.

Neústupná.

Neposlušná.

Jedna z věcí, které ve mně Bůh začal měnit poté, co jsem byla obdarována spasením, byla má rebelská přirozenost. Neměl to se mnou jednoduché. Po letech úmyslné neposlušnosti jsem se skrze Jeho milost rozhodla k poslušnosti a službě Hospodinu.

Po spasení má život věřícího nový směr – k Bohu. Poslušnost je známkou nového života svatosti.

Naše poslušnost ukazuje lidem kolem na Toho, komu patříme. Když se rozhodneme pro Boha namísto svých vypočítavých tužeb, projevujeme tak nade vše lásku k Němu.

„Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: ‚Poznal jsem ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy.“ – 1. Janův 2:3-4

Jako nově věřící jsem byla stoprocentně odhodlaná být Bohu poslušná. Stala se z toho má vášeň. Mé poslání. Časem se z mé poslušnosti ale stal způsob, kterým jsem myslela, že dostanu Boží uznání a Jeho přízeň.

Když jsem se na někoho v práci naštvala nebo o někom mluvila za jeho zády, přišel neskutečný pocit viny. Okamžitě jsem se začala obávat, že ztratím Boží lásku. Nesnažila jsem se být Bohu poslušná z lásky, ale ze strachu.

„V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká…“ – 1. Janův 5:3

Je důležité dávat pozor na to, jak jsou slova v 1. Janovi 5 seřazená. Boží láska je první a teprve poté přichází poslušnost.

Víra a láska nevychází z naší poslušnosti. V Efezským 2:8-9 čteme, že spásná víra je dar od Boha. 1. Janův 4:19 uvádí, že jediný důvod, proč my milujeme je ten, že Bůh napřed miloval nás.

Z toho důvodu by vždy měla naše poslušnost být výsledkem Boží lásky, a ne podmínkou jejího získání.

Nechápejte mě špatně. Poslušnost Božího Slova a Jeho přikázání je nesmírně důležité. Věřící jsou povoláni stavět své životy na základu Božího Slova. Spoléháme se na Bibli, která přináší moudrost, poznání a pokoj. Je zdrojem našeho bezpečí a potvrzením naší identity.

Pokud opravdu milujeme Boha, máme touhu Ho poznávat – poznávat Jeho Slovo a dodržovat Jeho přikázání. Pokud je naše víra skutečná, poslušnost bude jejím ovocem.

Co se ale stane, když selžeme?

Hospodin ví už od začátku, že nejsme dokonalé. Proto seslal svého jediného Syna, Ježíše. Ježíš udělal to, co my nedokážeme. Zůstal dokonalý a naprosto poslušný Boží autoritě, a to až na kříž.

Díky tomu, že Ježíš žije uvnitř každého křesťana, Bůh nás vidí stejně jako Ježíše: jako dokonale spravedlivé, svaté, milované dcery. Proto máme svobodu Bohu sloužit a být Mu poslušné celým svým srdcem – protože On nás miluje, ať už se děje cokoliv.

„Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.“ – 1. Janův 2:5-6

Když neuposlechneme Boha a Jeho Slovo, můžeme směle a bezostyšně běžet k Božímu trůnu milosti. Upřímně vyznáváme své boje a hříchy na cestě k poslušnosti. Vyléváme Mu svá srdce. Po pokorném vyznání a pokání důvěřujeme Jeho zaslíbení. Dále Ho následujeme s jistotou, že jsme milovány, a že Bůh je plný milosti a odpuštění. Božím dcerám bylo odpuštěno. Byly jsme obnoveny a občerstveny.

Během své cesty křesťanským životem se mi poznáním Boží lásky postupně začal měnit celý svět. Začala jsem věřit, že i když nejsem dokonalá, On mě stále miluje. Jeho milostivá láska mě přitáhla a já jsem se rozhodla odevzdat Mu celý svůj život a být Mu poslušná, i když jsem věděla, že Jeho láska na tom nezávisí. Z mé poslušnosti se stala chvála.

Když uděláme chybu a selžeme, musíme si připomínat, že naše spása nikdy nezávisela na našem chování nebo na úrovni poslušnosti, které jsme schopny. Pamatujme si, že naše postavení před Bohem je stálé a neměnné. V Ježíši Kristu je nám dána plnost Boží lásky a Jeho přízeň.

Ve které životní oblasti můžete více spoléhat na Ducha svatého, aby vám pomohl žít více ukázněný a poslušný život pro Boží slávu? Jak se za vás můžeme modlit?

Pokoj vám a milost,

Radost se má sdílet. Raduji se pokaždé, když mi některá z mých kamarádek sdělí dobrou zprávu.

„Požádal mě o ruku a budeme se brát!“

„Dostala jsem práci, po které jsem toužila! Bůh otevřel dveře!“

„Mysleli jsme, že nebudeme moct mít děti, ale náš Nebeský Otec nám požehnal dvěma dětmi, které čekáme!“

Když jsme svědky Božího působení, nedokážeme mlčet a musíme se sdílet s ostatními. Zodpovězená modlitba je jako sluneční paprsek, který prostupuje přes mraky po období velikých bouří. 

Jan svou epištolu začíná sdílením radostné zprávy. Nedokázal mlčet, protože Hospodin se nechal poznat. Doufal, že jeho posluchači poznají Pravdu a přidají se k němu v oslavě:

Aleluja! Hospodin pro nás měl už od samého začátku plán vykoupení.

Ježíš na sebe vzal lidskou podobu a přišel nás vysvobodit od hříchu. Náš Spasitel nám dal nový život v Něm. Amen!

Náš Nebeský Otec je neustále přítomný v našich životech. Všichni, kdo přijali Krista, mají trvalý a osobní vztah s Bohem. Vztah, který nám svět nemůže vzít. Děkujeme, Ježíši!

Mé milé, máme důvod k oslavě. Máme Dobrou zprávu, kterou musíme sdílet, a která nás proměňuje.

Nemůžeme si zprávu o Ježíši nechat pro sebe, protože přišel, aby nás zachránil a proměnil naše životy naskrz.

Tento týden začínáme studii epištol Jana. Kéž naše srdce přetékají radostí Hospodina. Zlý chce, abychom zapomněly, že náš Spasitel porazil smrt a jednoho dne navěky zažene všechno zlo tohoto světa. Náš nepřítel nás chce naplnit pochybnostmi, aby nás umlčel. Rozhodněme se tedy šířit svědectví o Boží dobrotě v našich životech. Dobré zprávy se mají sdílet.

Jan slyšel Ježíše mluvit a vyučovat. Viděl jeho slávu na vlastní oči. Vlastními prsty se dotknul jeho vzkříšeného těla. Věděl, že Ježíš je Spasitel a Pán, a tak chtěl, aby i všichni ostatní zažili stejnou radost, jako byla ta v jeho srdci.

Změnil Ježíš vaši cestu životem? Proměnilo vás Jeho Slovo? Viděly jste Boha odpovídat na modlitby? Bylo vám dáno slovo života a někdo ve vašem okolí ho potřebuje slyšet.

Pokud se Bůh dotknul vašeho života, nenechávejte si to pro sebe. Hlásejte pravdu evangelia celým svým srdcem: Spása je zde a jmenuje se Ježíš!!!

Naše radost se násobí, když otevřeme ústa a sdílíme Krista.

Výzva na týden 1: Tento týden zkuste vyznávat hřích hned, co si ho uvědomíte. Modlete se, aby vám Bůh dával poznat váš hřích a buďte věrné ve vyznávání jak Jemu, tak druhým. Všímejte si také, jak se mění váš postoj k hříchu, stejně jako vaše porozumění a víra v Boží milost.

Týden čtení na týden 1:

Verš k zapamatování: