Příběhy

Zmocněná: dnes – Marsha

„Petr poslal všechny z místnosti; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: „Tabito, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku.“ (Skutky apoštolů 9:40)

Před pěti lety jsem nastupovala do letadla zpět do Spojených států, když mi volal náš nejmladší syn. “Mami, táta měl další infarkt. Vezou ho do nemocnice.” Do toho letadla jsem tehdy musela nastoupit s vědomím, že nevím nic víc, než co mi syn řekl. 

Ach ten strach, který mě ovládl. Slzy, panika, otázky. Bude můj manžel naživu, až přistanu? Ty myšlenky se nedaly zastavit. Mnoho spolucestujících tušilo, že se něco stalo, a i když nevěděli co, zastavovali se u mě a říkali, že se modlí. Byl to hodně dlouhý let domů.

Až později jsem zjistila, že můj manžel poslal našim dětem tuhle zprávu: “Mám infarkt. Záchranka je tady. Vyzvedněte někdo maminku na letišti. Mám vás všechny moc rád.” Vždycky myslel nejdřív na druhé, a to především na mě. 

Dalších 35 dní bylo jako na horské dráze. Manžel se v podstatě přes noc dostal do kritického stavu. Lékaři zjistili, že má infekci v perikardiálním vaku kolem srdce, která způsobovala tlak, hromadění tekutin, krevní sraženiny v plicích, zápal plic a selhávání ledvin. Potřeboval, aby doktoři ten vak okamžitě odstranili.

Ani jeho kritická kondice ho ale nezastavila ve sdílení Ježíšovy lásky se všemi, kteří přišli do jeho pokoje. Několik našich přátel s námi tehdy nezávisle na sobě sdílelo tento verš: „Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech“ (Žalm 118:17).

V neděli 24. května 2015 byla jeho kondice konečně natolik stabilní, že mohl podstoupit operaci. Dvě z mých dětí se mnou tehdy čekaly v nemocnici a asi hodinu po začátku operace jsme z reproduktoru zaslechli nemocniční hlášení: Potřeba resuscitace (code blue) u operace na prvním patře!” Věděla jsem, že je to Jay. Nikdo za námi nepřišel, ale začali jsme se modlit. Po nekonečně dlouhé době přišel doktor a řekl nám: “Ano, byl to Jay. Zemřel na operačním stole.” 

Jay toho dne skutečně umřel, ale doktoři nám pak řekli, že asi za tři minuty se sám vrátil mezi živé. Sám by to ale nezvládl!

Podobná situace se opakovala před rokem, když jsme s mým mužem seděli doma na gauči. Tentokrát jsem už byla svědkem toho, jak – zatímco dovnitř proudili záchranáři – Duch svatý znovu vdechl Jayovi život, stejně jako to udělal před pěti lety! Rozhodně by to Jay nedokázal sám!

Takže ano! Bůh dodnes obživuje mrtvé! Stejně jako byl Bůh oslaven, když byla vzkříšena Tabita, byl také oslaven, když obživil mého manžela. To vše bylo pro Jeho záměr a Jeho slávu! „Mnoho lidí uvěřilo v Pána“ (Skutky apoštolů 9:42).  

Za každých okolností věřme Jeho slovu a Jeho zaslíbením. Jsou vždy “Ano a Amen” (2. Korintským 1:20), protože “Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky” (Židům 13:8).

S důvěrou, že On je schopný, 

USA

Příběhy

Zmocněná: dnes – Stephie

V létě roku 2004 jsem chodila na biblickou skupinku, která se soustředila na problematiku dvojí mysli. Probírali jsme společně, jak někdy dokážeme dělat věci, které víme, že nejsou dobré – jako například kouření.

Kouřila jsem většinu svého života. Jako dítě jsem měla spoustu volnosti a rodiče mě moc nehlídali. A tak jsem už v pěti letech začala experimentovat s cigaretami. V létě roku 2004 mi bylo 43 a pravidelně jsem kouřila dvě nebo i více krabiček cigaret denně. I když jsem se několikrát pokusila přestat, nikdy se mi to nepodařilo. A čím vícekrát jsem selhala, tím více jsem byla přesvědčená, že už se mi to nikdy nepovede.

Během každého setkání naší letní biblické skupinky jsem přemýšlela. Znala jsem dvě ženy, které po velmi dlouhé době kouřit přestaly, a to kvůli zdravotním problémům. Jedna z nich byla má babička, které bylo 80 let. Po více než 60-ti letech kouření jí našli rakovinu prsu. Prošla operací, tzv. segmentektomií, ale doktoři jí řekli, že jí zbývá necelý rok života, pokud nepřestane kouřit. Pokud by kouřit přestala, mohla by svůj život prodloužit o celých pět let.

A tak přestala kouřit.

Ta druhá žena, kterou jsem zmínila, byla má kolegyně z práce. Kouřila po 40 let, když jí zjistili onemocnění srdce. Nedávno prošla náhlou operací, protože měla ucpanou tepnu, kterou neproudila krev. Doktoři jí řekli, že pokud bude dále kouřit, tepna se jí znovu ucpe a ona nejspíš zemře.

A tak přestala kouřit – jakoby nic!

Jeden den jsem z biblické skupinky odcházela zamyšlená. Co kdybych zkusila nekouřit vždy až do chvíle, kdy už to opravdu nevydržím?

Ten den jsem kouřila po cestě na skupinku. Těšila jsem se, že si na cestě domů zase zapálím cigaretu, ale když skupinka skončila, měla jsem plán. Schovala jsem cigarety do tašky a byla jsem odhodlaná vyčkat tak dlouho, jak jen to půjde.

Cesta domů byla 60 km dlouhá. Najela jsem na dálnici a v té chvíli jsem na zadním sedadle něco zahlédla. Když jsem se ohlédla a podívala přímo na zadní sedadlo, nic jsem tam neviděla, ale cítila jsem, že je tam se mnou Duch svatý. Nevěděla jsem, co přesně dělat, a tak jsem tašku, která byla na předním sedadle, shodila na zem a pozvala jsem Jeho přítomnost k sobě dopředu. Vztáhla jsem ruku a po zbytek cesty domů jsem měla pocit, jako mě za ni držel.

Před spaním jsem si vzala prášek k odvykání kouření, který jsem doma měla díky svým předešlým snahám skončit. Doufala jsem, že mi pomohou vydržet nekouřit déle.

Chuť koučit už ale nikdy nepřišla. Druhý den jsem se probudila a na cigaretu ani nepomyslela.

Trvalo mi tři dny, než jsem to někomu řekla. Nechávala jsem si otevřená zadní vrátka, kdybych chuť zakouřit si zase dostala. Nechtěla jsem, aby někdo věděl, že tenhle „zázrak“ nevyšel.

Když se ze tří dní stalo několik týdnů, začala jsem postupně věřit, že ten stejný Bůh, který rozdělil Rudé moře, aby jím Izraelité mohli projít, ten stejný Bůh, který zachránil Šadraka, Méšaka a Abed-nega z rozpálené ohnivé pece, koná zázraky i dnes! Nejen, že zázraky koná, ale je ochotný je konat! Nejen pro ostatní, ale i pro mě!

Celý život jsem byla následovnicí Krista, ale teprve tenkrát jsem ho začínala milovat.

Nejen, že jsem skončila s kouřením, ale také jsem dokázala být ve společnosti kuřáků bez toho, aniž bych si toužila zapálit. Ani jsem neměla tak silné abstinenční příznaky, jaké jsem mívala předtím, kdykoliv jsem se snažila skončit. 

Co se stalo? Nedokážu to úplně popsat, ale v Bibli se píše, že pravda nás učiní svobodnými (Jan 8:32). To pravda mi osvobodila mysl od závislosti. Duch svatý mi tenkrát v autě dal dar víry a povzbuzení, které jsem potřebovala k tomu, abych se znovu pokusila přestat.

Dnes je tomu skoro 16 let. Nikdy bych nečekala, že to tenkrát bude teprve začátek mnoha zázraků, které v mém životě Bůh vykoná. Čím více se můj vztah s Kristem prohlubuje, tím více zázraků kolem sebe vnímám.

Jednou věcí jsem si jistá: jeho zaslíbením v Janovi 14:21 – pokud Ho milujeme celým svým srdcem, dá se nám poznat.

Modlím se, aby vám tento příběh Božího vykoupení požehnal a pomohl vám věřit v Jeho zázraky. On je mocný a ochotný.

Německo