Přibliž se

Dostáváme se k aplikaci!

Pro většinu z nás je aplikace nejoblíbenější částí biblického studia. Žijeme ve světě, kde můžeme hned mít vše, co chceme. Stejné smýšlení se pak odráží i v našem osobním ztišení a způsobuje, že přeskakujeme tvrdou práci pozorování a výkladu a ženeme se hned k otázkám jako je třeba: „Jak se tento verš vztahuje k mému dni, týdnu, životu nebo situaci?“ Jak ale vidíte, teprve až pátý týden naší studie začínáme probírat aplikaci.

Boží Slovo je celé o Bohu: kým je, jaký je a jak komunikuje s lidmi. Bible není o mně nebo o vás. Proto by její studie měla být co nejvíc o tom, kým je Bůh. Tento způsob studie je ten správný (2. Timoteovi 2:15)

Bůh nás ale do svého příběhu zahrnul a tím se Jeho živé Slovo vztahuje také k našim životům.

„Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.” Římanům 15:4

Než Boží Slovo aplikujeme do svých životů, musíme se přesvědčit, že máme to nejjasnější porozumění, jaké jen jde. Jedině takovým způsobem si můžeme být jisté, že jej aplikujeme správně. Pamatujme si, co jsme se naučily ve výkladu: text má jen jeden význam, ale každý význam má několik výkladů. 

Existují dva typy aplikace Božího Slova: přímo vyjádřená přikázání a nepřímo vyjádřená přikázání.

Přímo vyjádřená přikázání: jsou praktická povolání k činům založená na přímo vyjádřených přikázání v Písmu. Př. „Nezabiješ.“ (Exodus 20:13). Přímo vyjádřená přikázání jsou většinou jasně oznámená – nemusíme dumat nad tím, co po nás Bůh vyžaduje.

Nepřímo vyjádřená přikázání: jsou výsledky určité pravdy. Př. „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dve i v noci.“ Žalmy 1:1-2. Tyto verše zahrnují několik přikázání. Jedno z nich je, že se máme vyhýbat radám svévolníků, protože jejich životní styl je opakem Božího zákona. 

Když studujeme určitý text, musíme se zamyslet nad tím, zda vidíme nějaká přímo vyjádřená či nepřímo vyjádřená přikázání, která bychom měly následovat. Když nějaké přikázání najdeme, měly bychom se ptát na otázku: „Co bych s touto pravdou měla udělat?“

Zde ale aplikace ještě nekončí. Rozšiřme ji následujícími otázkami:

  • Jakou konkrétní reakci vyžaduje dnešní pasáž od věřících?
  • Jakou konkrétní reakci vyžaduje dnešní pasáž od nevěřících?
  • Jakou konkrétní reakci vyžaduje dnešní pasáž od vyčerpaných a zraněných?
  • Jakou konkrétní reakci vyžaduje dnešní pasáž od pyšných a arogantních?
  • Jakou konkrétní reakci vyžaduje dnešní pasáž od pochybujících?
  • Jakou konkrétní reakci vyžaduje dnešní pasáž od věrných?

Přidejte si na tento seznam své vlastní otázky.

Aplikace je velmi důležitou částí biblické studie. Je to způsob, kterým žijeme pravdy, kterým jsme se naučily. Nejprve se musíme ujistit, že textu správně rozumíme, aby naše aplikace byla správná a oslavovala Pána.

Ke konci svého dnešního ztišení zodpovězte na otázky uvedené výše ve vztahu k dnešním SOAP veršům z Žalmu 19:13-14.

“Kdo může rozpoznat bludy?
Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty. 
Též před opovážlivci chraň svého služebníka,
nedopusť, aby mi vládli.
Pak budu bez vady a shledán čistý,
prost množství nevěrností.”

S pohledem na Ježíši,

Přibliž se

Spolehněme se na našeho Pomocníka

Někdy může studium Bible vzbuzovat obavy, hlavně když narazíme na úseky, kterým vůbec nerozumíme nebo které nás matou. Někdy není text Písma tak jasný, jak bychom si přály. Někdy pochybujeme, že máme schopnost vyložit si text Bible správně.

Než se vrhneme do praktických pomůcek, ráda bych vás povzbudila.

Studium Bible nezáleží jen na vás. Nejste v tom samy! Pokud jste věřící, máte v sobě Ducha svatého. On je vašim Pomocníkem. Pomáhá vám porozumět pravdě a dává vám touhu podle ní žít!

To neznamená, že každá pasáž, kterou čteme, pro nás bude jednoduchá k porozumění. Vyžaduje to od nás čas, modlitbu, čtení a opakování, porovnávání veršů a prosit o pomoc.

Bůh některým lidem skrze svou milost dává výjimečný dar rozumět a vykládat Bibli. Mnozí z těchto lidí napsali knihy a komentáře, které nám ve studii mohou pomoct.

Komentáře:

Komentáře mohou být velmi užitečné. Některé se zabývají celou Biblí a jiné pouze určitými knihami. Např. můj nejoblíbenější pastor a teolog je Charles H. Spurgeon (1834-1892). Ten sepsal hluboký komentář Žalmů, The Treasury of David (Davidův poklad). Jeho komentář je jak výklad, tak zamyšlení. (V angličtině ho můžete najít online a zadarmo si ho přečíst.)

Některé komentáře nabízí všeobecný výklad textu, zatímco jiné jsou extrémně detailní (jako např. John Owen, který sepsal sedmi-dílný komentář pouze na knihu Židům – wow!)

Komentáře mohou být užitečné tím, že nabízí vysvětlení veršů, kterým nerozumíme. Pamatujme si ale, že bychom se na komentáře neměly spoléhat 100%. Měly by být zdroji, ke kterým se obrátíme ve chvíli, kdy chceme určité pasáži porozumět do hloubky, nebo pokud máme spoustu otázek, na které nemůžeme najít odpovědi. Komentáře jsou nejužitečnější, když nejprve prostudujeme biblický text samy.

Biblické slovníky:

Dalším užitečným zdrojem jsou biblické slovníky. Obsahují definice slov, teologických termínů, lidí, míst a jmen. Většina obsahuje i řecká a hebrejská slova spolu s dalšími verši, kde tato slova můžeme najít. 

Slovník:

Ke studii Bible nemusíme ovládat řečtinu nebo hebrejštinu, ale někdy je užitečné znát původní slovo, protože nám může pomoct hlouběji porozumět určitému verši.

Při využití slovníku se musíme ujistit, že pracujeme s tou definicí slova, která se pojí na naši studovanou pasáž, ne s tou, která se nám nejvíc líbí nebo hodí do určité situace.

V našem dnešním SOAP verši vyučuje Pavel Koloské, aby v nich přebývalo (enoikeō) slovo Kristovo. Definice tohoto slova podle slovníku je: „ve shromáždění křesťanské pravdy“. Pavlova instrukce pro Koloské je, aby nechávali přebývat Boží Slovo ve svém shromáždění. Během křesťanských setkávání je velmi důležité, aby Boží Slovo a Jeho pravda přebývali v jejich centru.

Ve zbytku tohoto verše čteme o praktických způsobech, kterými by věřící v Kolosei měli nechat Boží Slovo přebývat v každém z nich během shromáždění. Vidíte zde ještě nějakou praktickou aplikaci poté, co jste využily slovníku? 

Slovníky jsou také užitečné, když chceme studovat určité slovo. Např. v Novém zákoně se často zmiňuje slovo „radost“.

ἀγαλλίασις (agalliasis)

Definice: nadšení, energická radost

Využití: divoká radost, nadšené blaho, rozjaření

χαρά (chara)

Definice: radost, potěšení

Využití: radost, veselí, zdroj radosti

Když bychom se podívaly na využití obou slov chara i agalliasis v celém Novém zákoně, získaly bychom tím lepší porozumění toho, co slovo radost skutečně znamená. 

Zkuste si někdy vybrat slovo a prostudovat ho –  možná vás to bude i bavit!

Smutná pravda dnešní doby je, že křesťané mají dnes více pomoci a zdrojů k biblické studii než kdykoliv jindy v dějinách lidstva, ale zároveň jsou ti nejvíc negramotnější křesťané v celé historii. 

Pojďme tuto skutečnost změnit tím, že budeme ženami, které se nebojí těžké práce studia Bible, abychom lépe poznaly jejího Autora, a mohly tak pomáhat mladším generacím k hlubšímu poznání jejich Spasitele.

S pohledem k Ježíši,

Přibliž se

Kulturní a historické pozadí

Každá kniha Bible byla sepsána na konkrétním místě, během konkrétní doby, konkrétním autorem, pro konkrétní lidi či konkrétního člověka, kteří byli součástí konkrétní kultury. Bible a vše v ní je součástí historie. Prozkoumání historického kontextu nám může pomoct k hlubšímu, ucelenějšímu porozumění, co vlastně studujeme.

Když známe odpovědi na otázky „kdo, kdy, kde, jak a proč“, určité oddíly Písma se mohou zdát jasnější. Vždy bychom se při čtení Bible měly ptát na následující:

  • Kdo je autorem tohoto textu?
  • Co o tomto autorovi víme?
  • Kdy byla tato biblická kniha sepsána?
  • Co se v té době dělo v autorově životě, ale také v životech těch, pro které tuto knihu psal?
  • Kdo byl původním publikem / čtenářem?
  • V jaké kultuře tito lidé žili?
  • Proč byla tato kniha sepsána, co bylo jejím záměrem?

Tyto otázky mohou být nápomocné jak při čtení určitých biblických knih, tak i při zkoumání určitých postav v Bibli či událostí, o kterých Bible mluví.

Uvedu pár příkladů. 

  1. Když čteme o Farizejích, bylo by dobré o nich něco vědět. Proč byly jejich pravidla tak přísná? Proč byla jejich nenávist vůči Ježíši tak silná? 
  2. Když čteme o určitém městě, bylo by dobré vědět, kde se nacházelo, jaká byla jeho ekonomie, náboženství a politická situace.
  3. Když čteme o určité události, zjistěme prvně, jak začala. Proč byla důležitá? Jak se slavila?

Udělejte si chvíli čas a zodpovězte tyto otázky ve vztahu k dnešnímu čtení z Matouše 4:1-4.  

Až je zodpovíte, zamyslete se: pomáhají vám k zjištění autorova tématu či sdělení? Pokud ano, co jste zjistily? 

Všechny tyto odpovědi se dají jednoduše nalézt v dobrém biblickém slovníku či encyklopedii. Trochu historického průzkumu nám obohatí studii Bible a pomůže nám porozumět důležitosti určitých témat či slov, přesně podle toho, co původně znamenaly, když je prvně slyšelo původní obecenstvo. Pomůže nám také vyložit si Bibli správně. Když víme, jaký záměr měl autor k sepsání určitého textu, můžeme pak určit pravdu, kterou chtěl svými spisy sdělit publiku. Nezapomínejme, že Bůh si strategicky vybral každého autora, jehož slova dnes čteme v Písmu. Pán Bůh je hlavním Autorem Bible, a každá stránka Písma je sdělením o Jeho pravdě.

S pohledem na Ježíši,

Přibliž se

Jak na těžké pasáže

Už vás někdy čtení Bible odradilo, protože jste narazily na některé z jejich těžších pasáží? Pokud ano, nejste samy. Dokonce i Petr řekl: “Některá místa jsou v nich [listech apoštola Pavla] těžko srozumitelná…” (2. Petrův 3:16).

Když budete Bibli číst dost dlouho, narazíte na přesně taková místa i vy. Někdy jsou těžko srozumitelná díky formulace, a jiná proto, že jsou tak hluboko zakořeněná v antické historii, že jsou pro nás matoucí. Jindy Písmu nerozumíme proto, že Boží úmysly nejsou stejné jako ty naše (Izajáš 55:8), a jindy proto, že se nám nelíbí, co sdělují – v cestě nám stojí pýcha nebo jiný hřích.

Všechny máme určité pasáže Písma, které nás znepokojují. Proto doufám, že vás dnešní slova povzbudí. Začněme dnešek pár slovy varování.

Dejme si pozor na Google

Když jde o porozumění těžkých pasáží Bible, není Google vždy odpovědí. Nedokáže nám říct, zda je určitý článek nebo určitá webová stránka biblicky správná. Google řadí stránky podle toho, co je nejoblíbenější a myslím, že už všechny víme, že co je nejoblíbenější není vždy dobré. Nehledejme tedy odpovědi na těžké pasáže Písma přes Google, a už vůbec ne bez toho, aniž bychom se poté poradily s důvěryhodným zdrojem.

Dejme si pozor na studijní Bible  

Osobně mám studijní Bible moc ráda, ale buďme si vědomy toho, že poznámky v nich jsou napsány lidmi, ne inspirované Bohem. Existují skvělé studijní Bible, ale existují také takové, které se vyhýbají určité teologii. I když mohou být úžasnou pomocí a zdrojem při studiu Božího Slova, jejich poznámky a články nejsou Boží Slovo samotné. Buďme tedy moudré při výběru studijní Bible.

Dejme si pozor na lidské pocity

Nenechme naše emoce či pocity řídit, co je pravda a co ne. Nespoléhejme se na to, jak se cítíme, když přijde na Boží charakter a náš hřích. Lidské pocity jsou často zavádějící. Někdy určitá pravda automaticky nepřivodí pozitivní emoce. Snažíme se být věrnými následovníky Krista a věrnými správci pravdy Božího Slova – odevzdejme tedy naše emoce Bohu, když narazíme na část Písma, které s sebou přinese pocit hněvu, smutku, zmatení, bolesti či strachu.

A teď k tomu, jak na těžké pasáže Písma.

Bible jako vlastní komentář

Když narazíme na těžce srozumitelnou pasáž, zkusme si vzpomenout nebo najít jiné pasáže, které by mohly osvětlit tu, které nerozumíme. Takovému stylu výkladu, kdy necháváme Písmo vyložit Písmo, se říká „analogie víry“. Když najdeme těžkou pasáž, nesnažme se ji vyložit na úkor té, která je jasně srozumitelná. Pokud je určitý oddíl těžce srozumitelný, hledejme takové oddíly, kterým porozumíme jednoduše.

Jednoduše řečeno, využívejme jasných pasáží k výkladu těžkých.

Zde je příklad:

Janovi 1:1 se píše: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“

Kdo nebo co je „Slovo“? Ve verši 14 se dozvídáme: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Když bychom pokračovali ve čtení první kapitoly Jana, zjistily bychom, že Slovo přišlo žít mezi námi, a že jeho jméno bylo Ježíš. Díky tomu můžeme usoudit, že Slovo ve verši 1 byl Ježíš.

Zkouška času

V naší studii Bible bychom měly využívat materiály, které nejsou nejnovější. Některé z nejlepších zdrojů jsou komentáře, knihy či články sepsány před stovkami let. Podstoupily zkoušku času a byly sepsány lidmi, kteří se studii Bible a jejímu výkladu věnovali celý svůj život.

Diskuze

Doufám, že jste součástí biblicky důvěryhodného sboru, kde se můžete zeptat svého pastora nebo jiných vyspělých křesťanů na pasáž, se kterou možná bojujete. Popovídat si s někým a slyšet jejich názor na určitý oddíl Bible může být velmi nápomocné. 

Těžkých pasáží se nemusíme bát, ani je nemusíme přeskakovat. Bůh se nám chce dávat poznat, a proto nám dal své živé Slovo. Když budeme ochotné dát do toho všechno, porosteme v naší znalosti Boha, a také v našem osobním vztahu s Ním. On za to stojí.

S pohledem na Ježíši,

Přibliž se

Výklad

Skvělá práce! Probrali jsme se pozorováním a jsme připraveni na výklad.

Výklad je ta část studie, ve které hledáme význam, který měl původní autor na mysli, když psal původním čtenářům textu.

Nikdy bychom se neměli ptát na otázku: Co tenhle text znamená pro mě?

Písmo bylo sepsáno určitým čtenářům či posluchačům, v určité době a určité kultuře. Abychom správně vyložily teologický význam a důraz daného úryvku, musíme tyto věci vzít v potaz. Význam, který se domníváme, že má úryvek právě pro nás je nepodstatný a upřímně nebezpečný. Při výkladu je našim cílem zjistit teologickou pravdu úryvku. Taková pravda se časem nemění a vztahuje se ke všem kulturám a všem lidem. Kdy se úryvek stává osobním v našem vlastním životě právě teď je u aplikace: konkrétní aplikace pravdy, kterou výkladem zjistíme, může vypadat jinak v různých kontextech (doby, kultury, situace). Tento rozdíl mezi výkladem a aplikací se může zdát nevýznamný, ale je velmi důležitý.

Během našeho snažení se zjistit, co měl původní autor na mysli, když sepsal určitý text, měli bychom pamatovat na následující věci:

  1. Vyvarujme se vykládání si čteného textu podle naši vlastní kultury či situace.
  2. Předpokládejme normální využití mluvy – nesnažme se nalézt skrytý význam.
  3. Pamatujme si celkovou souvislost a příběh celé biblické knihy.
  4. Dovolme jasným úryvkům osvítit těžké úryvky. Nesnažme se změnit význam zřejmého textu na úkor výkladu těžkého.
  5. Prozkoumejte a načtěte si informace o historickém a kulturním pozadí.
  6. Vyhledejte těžká slova a nejasné fráze.

Během pozorování neodpovídáme na žádné z těchto otázek. Nevyhledáváme pozadí textu ani žádná nejasná slova. Až výklad je právě tím krokem, kdy tyto věci dohledáváme a studujeme. Po opatrném pozorování a porozumění každého detailu toho, co se autor snaží říct, posouváme se k zodpovězení na jakékoliv otázky, které během pozorování vyvstaly.

Příští týden společně probereme další materiály, které k výkladu můžeme použít. Pro tuto chvíli se pojďme podívat na výklad dnešního SOAP úryvku z Matouše 24:35:

Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

Otázky k výkladu:

  1. Kdo je autorem?
  2. Kdo je původním obecenstvem?
  3. Co o nich víme?
  4. V jaké době se tyto události odehrály?
  5. O jakých záležitostech autor promlouvá?
  6. Opakují se věci, o kterých autor v tomto úryvku mluví, i jinde v Bibli? Pokud ano, kde?
  7. Uděluje zde autor nějaký pokyn či zákaz?
  8. Vysvětluje autor, proč po obecenstvu něco buď vyžaduje nebo nevyžaduje?
  9. Jakým způsobem pomáhají okolní verše vysvětlit tento verš?
  10. Jaký je celkový význam úryvku, ve kterém tento verš nacházíme?

Pamatujme si, že abychom mohly zodpovědět na všechny tyto otázky, budeme možná potřebovat dodatečné prostředky, jako např. studijní Bibli či komentář. Takové zdroje jsou úžasným pomocníkem při určování kulturního a historického kontextu. Úryvky před a po našem vybraném ke studiu nám také mohou hodně pomoct.

Pokračujme v usilování o hlubší vztah s Bohem tím, že se naučíme studovat Jeho živé Slovo. Pamatujme, že našim cílem není odejít ze ztišení s frází nebo povrchním povzbuzením. Našim konečným cílem je studování Bible tak, abychom více poznali Boha a Jeho charakter, srdce, svatost a milost. 

Kéž jsme dnes povzbuzené a nenecháme se zviklat od tohoto úžasného úkolu!

Přibliž se

Literární jevy

„Mé úmysly nejsou úmysly vaše 
a vaše cesty nejsou cesty moje, 
je výrok Hospodinův. 

Jako jsou nebesa vyšší než země, 
tak převyšují cesty mé cesty vaše 
a úmysly mé úmysly vaše. 


Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, 
nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi 
a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, 
kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. 


Tak tomu bude s mým slovem, 
které vychází z mých úst: 
Nenavrátí se ke mně s prázdnou, 
nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, 
k čemu jsem je poslal.“


Izajáš 55:8-11

Písmo je plné literárních jevů. Díky inspiraci Ducha svatého byli autoři Bible kreativní a umělečtí, když sepisovaly její slova. Literární jevy se nachází naskrz různými žánry v Bibli. Nacházíme v ní přirovnání, metafory, opakování, symbolismus a personifikaci. I když jsou tyto jevy využity nejvíc v poetických a prorockých knihách, využívají je i historičtí spisovatelé, spisovatelé evangelií a spisovatelé epištol.

Zde je seznam nejčastějších literárních jevů v Písmu:

Přirovnání: Druh přirovnání mezi tvěma věcmi nebo myšlenkami. Přirovnání je výslovné a většinou spojené se slovem „jako“.

Př.: „Je jako strom zasazený u tekoucí vody…“ – Žalmy 1:3

Metafora: Další druh přirovnání mezi dvěma věcmi. Metafora spočívá v přenášení významu na základě vnější podobnosti. Většinou uvádí, že něco je něčím jiným. 

Př.: „Hospodin je můj pastýř…“ – Žalmy 23:1

Personifikace: Typ zastoupení, kdy věc či abstraktní pojem dostává lidské vlastnosti.

Př.: „Pole truchlí…“ – Jóel 1:10

Antropomorfismus: Popisování Boha jako člověka. Bohu, který je neviditelný a nehmotný, jsou často dány lidské vlastnosti.

Př.: „Hospodin vztáhne ruku…“ – Žalmy 138:7

Symbolismus: Užití materiální, fyzické věci k popsání duchovní nebo morální pravdy. Někdy jsou tyto pravdy doslova zmíněné v textu, a jindy jsou nepřímo vyjádřené.

Př.: „Po sedm dní budeš při něm jíst nekvašené chleby, chléb poroby…“ – Deuteronomium 16:3

Metonymie: Využití jednoho podstatného jména k zastoupení jiného. V příkladu uvedeném níže zastupují Mojžíš a proroci biblické knihy, které sepsali. 

Př.: „Mají Mojžíše a proroky…“ – Lukáš 16:29

Synekdocha: Výměna příbuzných pojmů, které se dají různě využít. Synekdocha využívá jedno slovo k popsání jiného, které je s ním propojeno. Používáme ji, abychom zaměnili něco všeobecného za něco konkrétního, něco konkrétního za něco všeobecného, celek za část nebo část za celek.

Př.: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ani proti mocnostem…“ – Efezským 6:12

Hyperbola: Záměrné zveličení za účelem zdůraznění sdělení.

Př.: „…každý z nich vrhal kameny prakem navlas přesně a neminul se.“ – Soudců 20:16

Ironie: Když řečník užije slov, která jsou v rozporu s jejich významem, který sděluje. Většinou je ironie druh sarkasmu či výsměchu.

Př.: „Jak se dnes proslavil Izraelský král!“  – 2. Samuelova 6:20

Oxymóron: Výrok, který využívá dvou slov či frází, které se zdají v rozporu, se záměrem zvýraznění sdělení.

Př.: „Sami sebe přinášejte jako živou, svatou oběť…“ – Římanům 12:1 (Oběti většinou bývaly mrtvá zvířata.)

Opakování: Opakování stejných slov nebo frází za účelem sdělení či zdůraznění myšlenky.

Př.: „Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem…“ – Izajáš 26:3

Rétorické otázky: Když autor využívá rétorických otázek, nečeká odpověď, naopak zdůrazňuje své přesvědčení.

Př.: „Znáš čas vrhu skalních kozorožců?“ – Jób 39:1

Vidíte některé z výše uvedených jevů v dnešním čtení?

Jak autor dnešních veršů využívá tyto literární jevy proto, aby zdůraznil své sdělení?

Dosáhl zdůraznění?

Proč / proč ne?

Na konci svého ztišení si udělejte chvíli čas na jednoduché chválení Boha a poděkujte Mu za Jeho kreativitu. Použil si mnoho lidských autorů přes tisíce let, aby se skrze Své Slovo mohl dát poznat. Chvalme Ho za Jeho dokonalou vůli, která předchází a vítězí, ať už mají lidé jakékoliv plány či vůle.

Přibliž se, Studie

Boží zákon je dokonalý

Hospodinův zákon je dokonalý,
udržuje při životě.
Hospodinovo svědectví je pravdivé,
nezkušený jím zmoudří. 
Hospodinova ustanovení jsou přímá,
jsou pro radost srdci.
Hospodinovo přikázání je ryzí,
dává očím světlo. 
Hospodinova bázeň je čistá,
obstojí navždy.
Hospodinovy řády jsou pravda,
jsou nejvýš spravedlivé,

Žalmy 19:8-10

Pokud se přiblížíme Bohu, zaslibuje nám, že se přiblíží k nám. Jeho Slovo je dokonalé, pravdivé a spravedlivé. Pojďme společně začít další týden učení se, jak studovat Bibli.

Dnes budeme pokračovat v soustředění se na postřehy a pozorování. Čím déle text pozorujeme, tím přesnější bude náš výklad i aplikace. Tento krok v naší studii Bible je tak důležitý, že se na něj budeme soustředit ještě nějakou dobu a naučíme se různým užitečným nástrojům a pomůckám.

Dnešní čtení je z Žalmu 19. Při svém ztišení zakroužkujte všechna přídavná jména, která popisují Boží Slovo. Pak tato slova vypište do seznamu pod bodem “Postřehy”.

Poté podtrhněte všechna slova, která popisují, jak Boží Slovo působí. Vypište jej do dalšího seznamu pod bodem “Postřehy”.

Čeho si mezi těmito slovy a frázemi všímáte?

Je pojmový obsah těchto slov pozitivní nebo negativní?

Co tato slova vystihují v situaci, ve které se zrovna v životě nacházíte?

K dalšímu kroku budete potřebovat slovník – ať už fyzickou knihu nebo internetový. Ke každému slovesu, které popisuje, jak Boží Slovo působí, vypište jeho význam či definici.

Co všechny tyto definice spojuje? Co mají společného? A jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Prozatím se nesoustředíme na výklad či aplikaci, ale dnes můžete vzít, co jste se naučily o Božím Slově, a vymyslet, jak byste krátce vlastními slovy popsaly vlastnosti a charakteristiku Božího Slova.

Chvalme Boha za Jeho živé Slovo!

Přibliž se

Co je to za žánr?

Jaký druh knih máte nejraději? Máte raději romány nebo životopisy? A co filmy? Dívaly byste se raději na romantickou komedii nebo na dokumentární film?

Stejným způsobem, kterým přistupujeme k různým žánrům knih nebo filmů, přistupujeme i k biblickým knihám. Neměly bychom číst knihu, která byla napsána jako poezie, stejným způsobem jako tu, která popisuje historické události. To by bylo jako porovnávat film „Alenka v říši divů“ s filmem „Forrest Gump“. 

Dnes společně projdeme různé žánry, které v Bibli nacházíme, a nejlepší způsoby, jak k nim přistupovat – jak je číst a studovat.

Pět knih Mojžíšových (Pentateuch): Knihy Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium se nazývají Pentateuch (což v řečtině doslova znamená „pět knih“). Tato část Bible se také nazývá Tóra, židovský zákon. Těchto pět knih bylo sepsaných jedním autorem pro jedno publikum. Mojžíš sepsal její většinu během doby, kterou Izraelité strávili v pustině, než došli do kanaánské země. Sepsal je té generaci Izraelitů, která měla vejít do zaslíbené země proto, aby jim připomněl, kým Bůh je a proč je oddělil od ostatních národů. 

Pentateuch obsahuje několik různých žánrů. Většina obsahu jsou historické záznamy o praotcích Izraele a záznamy o jejich životech. Je zde také několik dlouhých částí o zákoně, který dal Hospodin izraelskému národu jako instrukce k tomu, jak vést život.

Při čtení těchto knih můžeme číst historické záznamy jako skutečné události, které se staly skutečným lidem. Tyto události nám pomáhají porozumět kultuře, ve které byly sepsány. Zde se učíme mnohému o našem Bohu, Jeho charakteru a o tom, jak komunikuje s lidmi. Při čtení úryvku z těchto knih bychom měly přemýšlet nad tím, co nás text učí o tom, kým Bůh je a jaké jsou jeho vlastnosti.

Historické knihy: Jak Starý, tak Nový zákon obsahují historické knihy. Jozue, Soudců, Rút, 1. Samuelova, 2. Samuelova, 1. Královská, 2. Královská, 1. Paralipomenon, 2. Paralipomenon, Ezdráš, Nehemjáš a Ester jsou historické knihy Starého zákona. V Novém zákoně je to kniha Skutků. 

Tyto knihy byly sepsány různými autory pro různá publika. Stejně jako v Pentateuchu, i v těchto knihách čteme o skutečných událostech, které se staly skutečným lidem. Každá z těchto knih byla sepsána jinému publiku, všeobecně Izraelitům, aby jim připomněla Boží věrnost. Nacházíme zde informace o kultuře a dějinách Izraele, a také o tom, jak Bůh působil v různých obdobích, kdy Mu Jeho lid byl věrný a kdy ne. 

Poetické knihy: Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel a Píseň písní jsou knihami poezie. Jób vypráví o životě muže, který ztratil naprosto vše. Dozvídáme se, jak reagoval v rámci svého vztahu s Bohem. Jeho nářky nám pomáhají v obdobích katastrof. Žalmy, Přísloví a Kazatel jsou sbírkami písní, rčení a básní Izraelitů a židovské literatury. Žalmy nabízí vhled do mnoha různých životních okolností, Přísloví nabízí praktický přehled do života a Kazatel přednáší otázky nad smyslem života. Píseň písní je projevem smluvního vztahu manželství a radosti romantické lásky.

Každá z těchto knih obsahuje spoustu literárních prostředků, jako jsou přirovnání, metafory, opakování, alegorie, zveličování a nadsázka. Od každého autora se můžeme mnohému naučit, co se týče porozumění a vyjádření emocí, jak se vyptávat Boha, jak se vyrovnat s utrpením a ztrátou, jak se radovat a chválit a jak vést věrný život.

Proroci: Nejobsáhlejší částí Starého zákona jsou spisy proroků. Izajáš, Jeremjáš, Pláč, Ezechiel a Daniel jsou nazýváni Většími proroky, zatímco Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš a Malachjáš jsou Menšími proroky. Toto rozdělení nemá co do činění s obsahem, jako spíš s délkou textu. I Nový zákon obsahuje prorockou knihu. Kniha Zjevení je prorockým sdělením o konci světa a druhému příchodu Krista.

Tyto knihy jsou pro moderní čtenáře často těžké a matoucí. Nejen, že žijeme tisíce let po jejich sepsání, ale navíc je naše kultura natolik jiná, že se mnohé aspekty zdají cizí a matou nás. Nicméně i tyto knihy nás učí mnohému o našem Bohu.

Zaslíbení (jak úspěchu, tak soudu) sepsána v těchto knihách byla určena konkrétnímu publiku. I když původně nebyla myšlena pro nás, prozrazují nám hodně o tom, jaký Bůh je. Učí nás věcem, které Bůh miluje, a také těm, které nenávidí. Ukazují na věci, které Mu vzdávají úctu a na věci, za které trestá. Při čtení těchto knih bychom se vždy měly ptát: „Co mě toto zaslíbení učí o tom, kým Bůh je?“

Evangelia: První čtyři knihy Nového zákona jsou záznamy Ježíšova ztělesnění. Slovo „evangelium“ pochází z řeckého slova pro „dobrou zprávu“. Matouš, Marek, Lukáš a Jan popisují Dobrou zprávu Ježíše Krista, jeho života, smrti a vzkříšení.

Tyto knihy byly sepsány lidmi, kteří měli blízký a osobní vztah s Ježíšem nebo s jeho apoštoly: Matouš a Jan byli jedni z dvanácti učedníků, Marek byl Petrův společník a Lukáš cestoval s Pavlem. Každý z nich na vlastní oči viděl dopad života a služby Ježíše a byl přesvědčený, že je důležité tyto události sdílet s celým světem.

Evangelia jsou záznamy života Ježíše a každý z nich byl sepsán z jiného pohledu. Všechny jsou to skutečné události. Každé Evangelium zdůrazňuje jiný aspekt Ježíšova života a služby na zemi. Matouš se soustředí na Boží království. Marek se soustředí na Ježíše služebníka. Lukáš se soustředí na Ježíšovu lidskost a božství a Jan se soustředí na Ježíše jako Syna Božího.

Epištoly: Římanům, 1. Korintským, 2. Korintským, Galatským, Efezským, Filipským, Koloským, 1. Tesalonickým, 2. Tesalonickým, 1. Timoteovi, 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Židům, List Jakubův, 1. Petrův, 2. Petrův, 1. Janův, 2. Janův, 3. Janův a List Judův jsou epištoly. Tyto knihy jsou dopisy sepsány různými autory konkrétním publikům (skupinám či jednotlivcům) a jednají s konkrétními problémy.

Při čtení kteréhokoliv z těchto dopisů je důležité být si vědoma celkového sdělení listu. Bez tohoto porozumění je jednoduché špatně si vyložit jejich verše. Je k nezaplacení, jak důležité je udělat si čas na opatrnou studii kulturního a historického pozadí každé epištoly, abychom lépe porozuměly její souvislosti a významu. I když se během studie zabíráme odstavci a jednotlivými verši, je důležité je vždy vykládat v rámci celkového sdělení epištoly. Při čtení a studii těchto knih, nezapomeňte se neustále ptát: „Jaké je celkové sdělení nebo jaké jsou kulturní souvislosti tohoto dopisu a jak se pojí na zrovna tyto verše?“ Musíme být opatrné, abychom do naší studie nemíchaly své osobní či kulturní předsudky. Naopak bychom si měly prostudovat původní obecenstvo a jejich situaci či prostředí.

Při čtení každé knihy Bible je důležité uvědomit si, jaký žánr čteme. Historické záznamy, epištoly a prorocké knihy sepsány před více než tisíce let nám mohou do života přinést mnoho úžasných vhledů, když si uděláme čas na opatrnou studii teologie. 

Nechť neustále prosíme Ducha svatého o moudrost a porozumění při našem čtení a studiu Božího Slova. On je věrný a dá se nám poznat, když Ho budeme hledat!

Přibliž se

Studijní metoda SOAP

Věříme, že Boží Slovo je mocné a živé. Jsme přesvědčené, že slova Písma jsou účinná a významná v jakékoliv historické době a v jakékoliv kultuře světa. Ale také víme, že Bible byla napsána určitým posluchačům konkrétní kultury v konkrétní době. Abychom dokázaly Písmo správně vyložit a pochopit, potřebujeme znát kontext a kulturu, ve které bylo původně napsáno.

Během studie Bible využíváme studijní metody SOAP. SOAP je anglická zkratka a znamená S-Slovo, O-Postřehy, A-Aplikace, P-Modlitba. Je jedna věc prostě číst Boží Slovo. Když s ním ale začneme spolupracovat a záměrně se pozastavovat k zamyšlení nad ním, začnou na nás z jeho stran vyskakovat různé pravdy. Studijní metoda SOAP nám pomáhá hlouběji studovat Písmo a vnímat více, než kdybychom si prostě četly verše. Pomáhá nám nebýt pouze posluchači, ale také podle něj jednat (Jakub 1:22).

Každý náš Plán čtení je sestaven tak, že čteme určitý úryvek z Písma a poté studujeme pouze pár veršů z něj. Vytváříme tak studie proto, že jsme přesvědčené, že taková studie nám pomáhá lépe porozumět a aplikovat Boží Slovo v našich životech.

Studijní metoda SOAP se skládá z těchto čtyř kroků:

1. Slovo. Přepište přečtené verše alespoň jednou. Zpomalte a zkopírujte text a plně se soustřeďte na to, co píšete. Doporučujeme přepsat text několikrát.

2. Postřehy. Opatrně a úmyslně pozorujte vybraný text. Čeho si všímáte? Komu byly tyto verše původně napsány? Komu je autor píše? Jaké kulturní aspekty zde hrají roli? Obsahuje vybraný text slova nebo témata, která se opakují? 

3. Aplikace. Poté, co pasáž pozorně prostudujete, určete hlavní poselství či pravdu textu. Jak můžete tuto pravdu aplikovat do svého života? Jak vás dnes ovlivní?

4. Modlitba. Modlete se Boží Slovo zpět k Bohu! Pokud vám během ztišení a studie něco ukázal, modlete se za to. Vyznejte hřích, na který vás Bůh upozorňuje. Promodlete vybranou pasáž Písma.

Nejdůležitější součástí studijní metody SOAP je vaše vlastní spolupráce s Božím Slovem a aplikace do vašeho vlastního života. Boží Slovo je mocné a živé. Čas v něm a jeho studií není nikdy promarněný. Udělejte si ve svém každodenním životě čas na jeho pozornou studii a začněte se učit pravdy o Božím charakteru a Jeho srdci pro tento svět.

Přibliž se

Proč zrovna induktivní studie Bible?

Už jste někdy četly biblický text a přemýšlely nad tím, co vlastně znamená?

Nejste samy.

Našim cílem skrze tuto sérii / studii je naučit se studovat Bibli efektivním a jednoduchým způsobem. Doufáme, že se během těchto šesti týdnů naučíte metodám, které vám pomohou ve studiu Božího Slova.

Pojďme do toho!

Induktivní studium Bible znamená, že Písmo vykládá Písmo bez spoléhání se na komentáře či výklad druhých lidí. Je to takový způsob studia Bible, kdy opatrně pozorujeme text. Studijní metoda SOAP, kterou využíváme v našich studiích, je formou induktivního studia.

I když se zdá jednodušší přečíst si něčí výklad určité biblické pasáže, neučíme se tím vykládat si Boží Slovo samy. Komentáře a teologické knihy nejsou slova inspirována Bohem – to je pouze Bible. Tím, že se naučíme ji studovat efektivněji, se pro nás stane ještě užitečnější.

Induktivní studium Bible je důležité proto, že:

1. Nás povzbuzuje přemýšlet.

2. Nutí nás filtrovat myšlenky druhých.

3. Přináší nám do života radost vlastního zjištění.

4. Umožňuje nám zamilovat se do samotného Autora.

Každý týden se během studie podíváme na různé techniky postřehů, výkladu a aplikace. Budete potřebovat Bibli a tužku! Budou dny, kdy vás nasměrujeme k dalším materiálům, které vám ve studii pomohou, ale z většiny bude naše studie velmi jednoduchá.

Nežeňte se. Dovolte si čas a nebuďte na sebe tvrdé. Bůh nám daroval vše, čeho je ke zbožnému životu potřeba (2. Petrův 1:3), a to zahrnuje i Jeho Slovo. Pokud věříte v Krista, pak ve vás žije a působí Duch svatý. To znamená, že ten stejný duch, který vzkřísil Krista z mrtvých dnes působí ve vašem životě a chce vám pomoct porozumět tomu, co se píše v Bibli. Důvěřujte, že vás povede do správného výkladu Jeho Slova.

A víte co ještě? Nemusíte se bát dělat chyby! Buďte ochotné se učit a procvičujte to, co se učíte. Nebojte se svých myšlenek a nápadů a pokud si nejste jisté, hledejte odpověď přímo v Písmu. Sedí to? Jsou mé myšlenky v souladu se zbytkem Bible? Buďte ochotné změnit svá přesvědčení a úsudky, protože Duch svatý vás během této cesty blíže Bohu bude učit a měnit.

Těšíme se na studii s vámi!